Jdi na obsah Jdi na menu
 


1a Svatý Vintíř

Sv. Vintíř (německy Gunther 955 - 1045), první Šumavan, jehož jméno známe a který je považován dodnes za patrona Šumavy, je také svým způsobem spojen s Hojsovou Stráží a okolím. Předpokládá se jeho pobyt v tomto místě v souvislosti se vznikem místní "výšinné" stezky - odbočky známé obchodní vintířovy stezky která vede přes Dobrou Vodu.      Rovněž podle některých pramenů pravděpodobně přes Brčálník vedl Vintíř do bezpečí bavorská vojska po prohrané bitvě u Brůdku.

                                      kohouti-kriz.jpg

                                                      (www.zemezamyslena.cz)

   Vintíř pocházel z bohatého šlechtického rodu, který vládl Duryňsku. Byl příbuzný císaře Jindřicha II. a jeho sestry Gisely, provdané za uherského krále. Měl tedy velký vliv jak u bavorského, tak i uherského dvora. Seznámil se a patrně i pomáhal Oldřichovi (český kníže Přemyslovec), který uprchl na čas do Bavorska před nepřáteli. Je možné, že byl kmotrem Oldřichov syna Břetislava. Měl tedy vliv i u dvora českého. Zdá se tedy, že to byl člověk, který měl dost peněz i možností, aby procestoval střední Evropu poznal ji v nejrůznějších souvislostech své doby a tím nabyl hodně zkušeností a poznatků Ty využíval později v diplomatické činnosti v různých okolních zemích. Říká se, že zpočátku žil dost divoký a bezbožným způsobem, tak jak to bylo v té době u šlechty zvykem. Teprve později patrně působením Jindřicha II. se obrátil na lepší cestu.

   Vykonal pouť do Říma "...aby na hrobech knížat apoštolských vyprosil si přímluvy jejich a požehnání Božího ku stavu, do něhož vstoupiti chtěl.. ..A vrátiv se r. 1006 do Altaichu pověsil svůj meč u oltáře Panny Marie a sv. Mořice v klášterním chrámu, a přijav mnišské roucho složil po roce řeholní sliby v ruce opata Gotharda. Tehdáž bylo mu již asi padesát let...."

 

img_3440.jpg

  Vintíř se tedy stal benediktýnským mnichem, ale nebyl spokojen s pravidly, která měl život v tomto klášteře. Později se odebral se do pralesů na českobavorském pomezí a po čase se usadil u potoka Rinchnachu, kde si udělal poustevnu a později spolu s dalšími mnichy později založil klášter. Byl posteven kostel (1019), místo se rozrůstalo a nabývalo na významu. Klášter byl známý i v okolních zemích, odkud dostával Vintíř díky svým známostem dary pro kostely a na podporu chudých. Vychovával mnichy, kteří sloužili jako misionáři a učili prosté pohanské obyvatelstvo víře v Boha.

 

wwwahnenforschung-benz-de.jpg

(www.ahnenforschung-benz.de)

 

   Klášter byl ale také útočištěm potníků a kupců, kteří se tu v obavách zastavili, než se vydali do nebezpečných a neschůdných cest hraničního pralesa. Proto v roce 1029 začal Vintíř budovat pořádnou cestu - soumarskou stezku, která vedla od Řezna (Regensburg) na bavorskou Světlou (Zwiesel) a odtud k pozdějšímu Eisensteinu (Ž. Ruda), Hartmanicům a Sušici do Čech. Nějaká pěšina, i když asi špatná obtížněji schůdná tu určitě vedla už před Vintířem, protože je prokázáno už dřívější spojení těchto míst. Vintířova zásluha patrně byla ve vybudování lepší a pravidelně udržované cesty, možná i trochu hlídané s vybíráním cla na pod horou Březník.

 

   V roce 1037 začíná v Čechách vládnout Břetislav a dochází ke sporům s bavorským císařem Jindřichem III. Nedaleko Kdyně došlo ke střetu, později zvanému bitva u Brůdku(1040), kde Bavoři byli poraženi a bylo jim obklíčením a zátarasy zabráněno uniknout zpět za hranici. Říká se, že se tehdy bavorský král a zbytek jeho vojska spasil útěkem do neprostupného a neprozkoumaného pralesa dnešního Královského hvozdu. Vintíř, který to tu znal, je patrně někudy přes dnešní Hamry a Brčálník dostal do "civilizované" oblasti - Eisensteinu (Ž. Ruda).

  O rok později se karta obrátila, protože bavorský král díky Vintíři tajné stezky znal a prošel s vojskem do Čech cestou, kterou český kníže neznal a nehlídal. Každopádně byl Vintíž uznáván a vážili si ho na obou stranách hranice.

 

  Vintíř byl ale v té době už dost starý a žil do smrti v poustevně v místě Poušť (Pustina) - nad místem, kde je teď osada Dobrá Voda u Hartmanic (dříve nazývaná Gunther, pak Březnice - pod dnešním vrchem Březník). Poustevna ležela na hranici, na významné rušné cestě, kde se míjeli lidé různého postavení a národností. Je možné, že tam světaznalý Vintíř i ve vysokém věku, s požehnáním knížete Břetislava, plnil jak funkci informační a osvětovou (křesťanství, záludnosti cest, zkušenosti ze života), ale i funkci jakéhosi celníka s právem vybírat poplatky pro Břevnovský klášter. Mnich vintíř zemřel asi v 90 letech.

 

www-zemezamyslena-cz.jpeg

Dobrá voda -Vintířův pramen (www.zemezemyslena.cz)

 

   Pohřben prý byl v Břevnovském kláštěře, kde snad jeho ostatky leží dodnes. Benediktýni považovali Vintíře na světce věřili, že: "...na hrobu jeho docházeli zbožní lidé zázračným způsobem vyslyšení modliteb svých". Tento věhlas se šířil do oklních zemí až papež Bonifác IV. schválil r. 1390 prohlášení poustevníka Vintíře za svatého..   Tradice sv. Vintíře je na Šumavě i po tisíci letech velmi silná a na jeho jméno odkazují mnohé názvy míst nebo kaple jemu zasvěcené. Osada Dobrá Voda dostala svůj název v 16. století, podle místního pramene, který je považován za zázračný a léčivý (Vintířova studánka). Na tomto místě je také zajímavá naučná stezka se zaměřením na bývalou těžbu zlata v oblasti.

 

2-kohouti-kruz.jpg

Stará fotka Dobré Vody (www.kohoutikriz.org)

http://www.zcm.cz/objekty/muzeum-dr-simona-adlera/kostel-sv-vintire

http://www.zcm.cz/objekty/muzeum-dr-simona-adlera