Jdi na obsah Jdi na menu
 


7 Frischmühl

 Frischmühl

(staré č.p. 28, ještě dříve č.p.10 Innhaus, 11 mlýn,12 pila)

    Tato usedlost byla původně součástí velkého majetku rodiny Frischů, od kterého se oddělila patrně jako dědictví některého syna. Stála na místě dnešních chat pod farmou u propustku.  V tomto místě stávala patrně v sedmnáctém stoleti první sklárna v údolí v majetku rodu Frischů, později mlýn, pila, hospoda, zemědělské hospodářtví atd. V roce 1713 přebírá areál Mathes Frisch (syn Hanze Frische z Frischhofu) a jeho žena Margaretha.

rok-1881.jpg

           Frischmühl 1881 těsně po dostavbě železnice (výřez z fotografie na stránkách p. Scheuflera)

   Pak usedlost koupil Michl Frisch (neznám jakého byl s předešlými příbuzenského vztahu) a jeho žena Marie. Asi neměli děti, protože v r. 1728 majetek získala Michlova sestra a její muž Johann Pritzl. 1738 je majetek prodán Hanzi Frischovi, který se oženil (1757) s dcerou tehdejšího rychtáře Mathiase Pangerla, která dostala věnem 100 zlatých, 2 krávy, tele a všelijaké domovní zařízení. Došlo k zvelebení usedlosti ležící na důležité frekventované cestě a v té době tady mimo jiné byla kovárna a pivnice (až do poloviny 20. století).

img_5040.jpg

img_5041.jpg

                    Mlýnský kámen na skalce u dnešních chat

    V roce 1768 dostává usedlost Georg Frisch a po něm přeschází usedlost "smlouvou" v r. 1803 na Jonanna Georga Frisch (pokud je to on, měl možná ženu Annu Marii Stor - viz genealohie rodiny Wollner), za rok - 1804 předává synovi Adamu Frisch (možná Johann Adam Frisch) vyučenému kováři, (měl patrně ženu Katharinu).                                        Jsou možné, ale neprokázané spekulace, že tento Johann Georg Frisch mohl být zakladatelem Fischofu na Gsengetu (°°°°°°Příloha č. 7a Další Frischhofy°°°°). Ti měli syny Jakoba F. (který prý „hledal štěstí v jiných zemích“) a syna Josefa F. (25.4.1807 který v roce 1830 majetek převzal). V roce 1868 získal usedlost zase syn Josefa – Josef Frisch ml. a jeho žena Anna, a ti měli zde hospodařit až cca do roku 1926. V té době již sice mlýn nebyl v provozu, ale přesto se stále majitelé okolních usedlostí stále hádali o vodní práva, tak jako celá staletí předtím.            

(°°°°°°Příloha č.8: Franzwofergütl°°°°°°)    

http://www.brcalnik.estranky.cz/clanky/rozsirene-prilohy-k-historii/8-franzlwofergutl/            (°°°°°°Příloha č.30: Úhlava její přítoky, spory o vodu°°°°°°)

http://www.frischwinkl.estranky.cz/clanky/30-uhlava-a-jeji-pritoky/

 mapy.jpg

                                          www.cuzk.cz

    Když jsem se dívala do map starých,  nových a do terénu, tak je patrné, že k usedlosti, či lépe řečeno k provozům, které tam měli, směřovaly dokonce dva vodní zdtoje. Jednak to byl povrchový vodní náhon, dnes již nefunkční, vedoucí od rujny prastarého mlýna v lese za Franzelwofergütlem, který je doposud patrný v terénu.                           (°°°°°°Příloha č.8: Franzelwofergütl °°°°°°)     

http://www.brcalnik.estranky.cz/clanky/rozsirene-prilohy-k-historii/8-franzlwofergutl/

            Druhým zdrojem byl vlastní potok, který protékal usedlostí. Přemýšlela jsem proč dávní stavitelé železnice tehdy postavili propustek tak nakřivo, že potok do něho vchází trochu jako bokem, Divila jsem se že by udělali nějakou chybu, když to všude jinde měli tak dokonale promyšlené (lépe, než dnes). Podle starého katastru totiž budova s nějakým provozem na vodní pohon (pila, mlýn?) stála na plácku za potokem směrem k farmě a vypadá to tak, že byl potok veden po horní hraně přilehlého svahu a pak přímo do propustku. Mimochodem původně cesta kolem usedlosti vedla ke dnešní farmě ne pod budovami, jako dnes, ale nad nimi, takže se přicházelo loukou ke dnešním stájím.

img_5039.jpg

                         Mlýn stál někde tady za potokem

 

img_1214.jpg

                                 Propustek pod tratí

    Mlýn, nebo spíše budova, která po něm zbyla, se zachovala až do konce druhé světové války a byla v ní hospoda. Na leteckém snímku z roku 1959 ale na místě není už nic vidět. Dnes na tomto místě stojí rekreační objekt, který využívaný jako „čtyřchata“.

rok-1952.jpg

                           Rok 1959 (www.kontaminace.cz)

                  rok-2012.jpg              

                            Současnost (www.mapy.cz)

  V archivu v Klatovech jsem našla stavební plán jednoho objektu který stavěl v roce 1933 Josef Frisch, tak je možné poznat podobu jednu z mála chalup, které tu stály a byly zbourány. V roce 1939 je v evidenci obyvatel zapsán Josef Frisch povoláním kolář a Rosalia Frisch jako služebná a Josef Frisch velitel četnictva (neurčeno bydliště).

 (°°°°°°Příloha č. 29a: Staré stavební dokumenty°°°°°°)

http://www.frischwinkl.estranky.cz/clanky/30-archivni-dokumenty-z-prvni-republiky-a-zacatku-valky/

  Ve staré kronice o tom více není, nicméně jsem našla stránky, kde sepisuje svůj rodokmen Američan Brad J. Wallner. Najdeme tam velké množství jmen známých z tohoto údolí, u kterých vylo udáno rodiště Frischwinkl, nebo Frischmühl, či Eisenstrass, nebo dokonce Panzer a pod. Ten pán je potomek obrovské skupiny vystěhovalců, kteří v druhé polovině 19. století opustili Královský Hvozd a odjeli na nejistou pouť za lepším životem do Ameriky.

   Je možno tuto genealogii napojit na jméno z kroniky – najdeme tam Johanna Georga Frische a jeho ženu Annu Marii, jméno jejich syna (Johanna) Adama Frische a jeho ženy Kathariny. Ti měli syna Josefa Frische (nar.25.4.1807), který se oženil s Katharinou Wudi (nar.13.2.1808., sňatek 28.2.1832). Tito dále měli nejen syna  Josefa F., který převzal později Frischmühl, ale i dceru Franzisku Frisch, která se provdala za Georga Bayerla. A ta se jednoho dne sebrala s mužem i s malou dcerou Marií (Mary) a odjeli do Ameriky. Mary má místo narození 14.7.1869 ve Frischwinklu a místo úmrtí 8.11.1954 v USA-Wisconsin. Dcera Mary si vzala, nejspíš už v Americe, Ludwiga Weinfurtera (v r.1889) – rovněž pocházejícího z Eisenstrassu, měli syna Edwarda (nar. 1892) čímž stopa končí.. Američan Brad J. Walner není tedy přímým potomkem Frischů, ale je přímým příbuzným ze strany manžela Mary Frisch – Ludwiga Wenfurtera.

 Tato usedlost byla jako jediná po celá staletí, až do odsunu po druhé světové válce, v držení pradávného rodu Frischů.

   V roce 1939 rady chovali 10 krav 3 ovce, prase, kozu, a 18 slepic. Byl tu v témže roce hlášen také Josef Schmidt a zapsaný na seznamu mužů povinných vojenskou službou.

 

untitled-22.jpg

              ( www.archivnimapy.cz  - viz rubrika mapy historické)