Jdi na obsah Jdi na menu
 


6 Frischhof, rod Frischů

Frischhof (dnes farma u Fialů)

(staré č.16 - Frischhof, k usedlosti patřila rovněž stará č.p. 13,14,15,17, po roce 1886 č. 29 , dnes č.p. 27) 

 

ischie-043.jpg

   Německý název části osady Brčálník, který je užívaný i dnes Němci, je Frischwinkl (Frischwinkel). Dnes Němci takto jmenují celé údolí, do války to byl oficiálně název jen poloviny údolí do potoka směrem k Můstku.   Podle názorů některých lidí znamená tento název „Svěží kout“. Nicméně já spíše zastávám názor, že je název odovzen od rodu Frischů. Byla by velká náhoda, kdyby místo osídlené pravděpodobně už od patnáctého století rodem Frischů, by bylo později nazváno „Svěžím koutem“. Možná to vzniko jako slovní hříčka a znamená vlastně obojí.  V každém případě bylo toto místo nejstarší prokazatelně osídlené v celém údolí a možná i v celé rychtě Hojsova Stráž. (pomineme - li Prenet) Je to i logické, protože bych se tam také usadila, kdyby kolem bylo pusto a mohla si vybrat. Krásně osluněný jižní svah na místní poměry příjemně svažitý terén, dostatečně vysoko nad hranicí mokřadů a dost nízko aby nestál v kamenitých horských svazích. Potok byl také blízko. Na nejstaších mapách je sice zapsaná osada Storn a Hölwinkel, a předpokládám, že Hölwinkel by mohl být možná také jiný název pro Frischwinkl, potažmo Frischof.

    Rod Frischů přišel na toto místo kolem roku 1400 z Bavorska a toto jméno je tam stále ještě časté. Písemně je doloženo, že v r. 1613 žádá Hanz Frisch o povolení stavby mlýna a v r. 1630 mlýn už prokazatelně stál. V té době jediná pořádná cesta vedla přímo kolem - stará východní stezka.

(°°°°°°Příloha č.1: Staré cesty a stezky°°°°°°)

ostry5.jpg

                             Frischhof rok 1881                                                (část fotografie ze stránek fotografií p. Scheuflera)

fiala.jpg

             Současnost (www.mapy.cz)

 

untitled-16.jpg

                 Rok 1959 (www.kontaminace.cenia.cz,www.cuzk.cz)

   Při této důležité obchodní a zásobovací cestě v nejstarší době stály další domy a usedlosti v držení rodu Frischů - jednalo se o pozdější Tomandlhof, Pflanzerhof a Modlhof, tedy prakticky celý Frischwinkl. Jednotlivé usedlosti byly od majetku Frischů odděleny někdy v průběhu třicetileté války, nebo těsně po ní.                                                                 O rodu Frischů se dodnes dochovaly různé pověsti, které jsem slyšela vyprávět a pak jsme něco podobného našla i v knize Antonína Rausche „Pověsti ze staré Šumavy“. Kniha byla vydána v roce 1972 a autor žil na Šumavě od třicátých let minulého století, takže to může být docela autentické nezveličené vyprávění původních Němců s pravdivým jádrem (ne vymyšlené bludy pro zbohatnutí, jaké produkují jako na běžícím pásu různí autoři dnes).

Pověst o Frischově dvoře.                                                                                             Na stráni nad starou cestou ze Špičáku k Hojsově Stráži kdysi ležel Frischův dvůr. Starý Frisch, který tam bydlel, vlastnil kouzelnickou knihu děděnou v rodě od nepaměti. S její pomocí sedláci zaklínali zlé duchy a přízraky, aby neubližovali lidem ani dobytku. Tato kniha prý pomohla jednomu Frischovi stát se dokonalým bezchybným střelcem. Odlévali koule v kouzelné vánoční době, aby vždy trefily cíl. Střelec se prý jmenoval Melchior Frisch. Prý dokázal z místa jejich statku (dnešní farma u Fialů) trefit přes údolí kohouta, co seděl na žebříku u statku Karlhanslhof (dnes chaty nad tratí kousek nad elektrárnou – tj. cca 1km vzdušnou čarou). Když do země vtrhli Švédové, ostřeloval z kopců cizí vojáky na hamerské stezce tak přesně, že se hrůzou rozprchli v domnění, že se střílí z nebe.                                                               Od těch dob rod Frischů patřil ke strážcům hranic království, měl královská privilegia, podle nichž nemusel platit daně a robotovat. Kam se poděla kouzelnická kniha, nikdo neví, jedni říkají, že ji prý jednou omylem hodila do kamen hloupá děvečka, která nevěděla, co to je a neměla čím do kamen přiložit. Jiní tvrdí, že je zazděna někde ve starých sklepeních bývalého statku.

Další vyprávění inspirované rodem Frischů a tajemnými místy kolem hory Ostrý je „Čarostřelec“. Viz (°°°°° Příloha č.2: Strážní hrad na Ostrém°°°°°)http://www.brcalnik.estranky.cz/clanky/rozsirene-prilohy-k-historii/2.-strazni-hrad-na-ostrem/

   Musíme si uvědomit, že ve středověku bylo tohle místo v okolí potoků samý močál a kopce porostlé pralesem s několika málo pěšinami, které znali jen místní. Na samotách bydleli tvrdí, svérázní a soběstační lidé, přizpůsobení drsnému klimatu, kteří k sobě neradi kohokoliv pouštěli. V temných nocích bývaly vidět ohně a kouř ze sklářských pecí či kováren, což se pověrčivým lidem mohlo jevit jako tajemné ďábelské obřady. Samotná výroba skla byla cizímu člověku i místnímu prostému lidu nepochopitelnou alchymií.

  Nejen pro cizí vojáky nebylo jednoduché tudy cestovat. Znalost prostředí a k tomu ještě střelecká zručnost třeba jen jednoho místního sedláka mohla být pro cizí vojsko pohromou. Jistě se tu za třicetileté války opravdu něco událo, když se mezi místními usedlíky o tom povídalo více jak tři sta let. Je možné, že pro Melchiora Frische byla střelba koníčkem a opravdu sám často odléval koule, ne že by měly být kouzelné, ale třeba byl z dnešního pohledu jen jakýsi "domácí kutil a vynálezce“. Vylepšoval ve volných chvílích zbraně aby se pak mohl před chlapy i ženskýma předvádět (jako třeba s tím odstřeleným kohoutem). A pak se mu to moc hodilo, když přitáhli Švédové. Vylezl na nějakou skálu nad stezkou. Skryt pralesem odstřelil z dálky švédského hejtmana a ostatní vojáci se v hrůze a nejistotě rozprchli. Určitě se o tom hodně povídalo a postupně si přidali vypravěči různá kouzla, aby to bylo zajímavější a protože se to nezdálo být jen tak samo sebou.

   Ale jsou tu i různé historicky doložené nejasnosti. Po roce 1630 jména Frischů prý chybí na daňových listinách – v údolí tedy pár let nežili. Později jakýsi Frisch z Eisensteinu (Železná Ruda) začíná hospodařit opět na stejném místě ve Frischwinklu – na Frischhofu. Je možné, že to byl někdo z příbuzných, je také možné, že se tehdy v údolí stalo něco hrozného. Třeba rodina musela uprchnout, tak jako řada dalších. Nebo se stalo to, co známe z jiných válek. Jestli Frisch opravdu, jak praví pověst, zastřelil švédského hejtmana, nepřátelé možná vyplenili jeho statek a pokud nezmizeli včas všichni, tak zabili jeho rodinu. Muž, který se v té době schovával někde v lese, odešel. A pak se v klidnějších dobách vrátil ke svým kořenům s hlubokou touhou obnovit to, o co přišel…

    img_0587.jpg

                                Kaplička u Frischhofu

img_5511.jpg

A kdyby někoho zajímala konkrétní jména a události:                              V kronice se píše, že výše zmiňovaný Hanz Frisch měl manželku Margaritu. V roce 1698 přebírá Frischhof jejich syn Mathes Frisch.   Kolem roku 1698 se velký majetek ve vlastnictví Frischů rozdělilo a část FRISCHHOF, FRANZWOFERGÜTL a FRISCHMÜHLE, které začaly fungovat samostatně, vyjma vlastnictví a využívání lesů a pastvin (ty byly definitivně majetkově odděleny až v roce1826).

img_0518.jpg

                                             (z alba p. Lotte Guggeis)

img_0519a.jpg

  Po Mathesu Frischovi statek převzal Josef Frisch 1700, a pak Adam Frisch 1727 (nar.6.11.1703, křtěn v Dešenicích, + 1773). Ten byl jistě významným člověkem, neboť se stal rychtářem svobodné rychty Eisenstass (1750). Měl ženu jménem Evu Zelzer (1708-1783), dceru Evu která se provdala za Antona Kollros a odstěhovala. Pak měl syna Hanze Georga Frisch (Johanna?) (nar. 31.1.1733, kř.Dešenice, +1774 – jeho žena byla Margarita z rodu Kollros-Brandl). Margarita prý jako věno přinesla 2 tříleté voly, 3 krávy,1 tele, 3 ovce a další…                        Johan Georg Frisch a Margarita měli dceru Evu Frisch (nar.26.6.1767, +1849), ale podle záznamů v kronice oba rodiče velmi brzo zemřeli a Eva se stala cca v sedmi letech sirotkem 1774.  Jejími poručníky se stali dědeček Josef Kollros a Josef Oberhofer. Na statku neměl kdo pracovat, poručníci se ho snažili pronajmout, ale nepodařilo se. Po nějaké době statek koupil příbuzný Anton Kollros, který tam asi deset let hospodařil a pak usedlost zpátky prodal již zletilé Evě v době, když se provdala za Georga Michla Kellnhofer 1784. Cena usedlosti oproti původnímu prodeji byla o 200 zlatých vyšší, protože byl mezitím statek zveleben. Tímto sňatkem přešel Frischhof z rukou rodu Frisch do rukou rodu Kelnhofer, který se stal v údolí velmi významným.                 Kellnhoferovi měli syna Johanna Georga K.(1787-1856 synové Josef, Jakob), Michaela K.(nar. 1792) a Franze K. (nar.1796 - měl ženu Barbaru Pflanzer, syny Josefa, Franze) a patrně několik dalších synů a možná i dcer.. (viz další poznámky na konci stati o potomcích Evy a Georga!) Právě množství přeživších potomků této dvojice je možná důvodem, že je je za své předky uvádí hodně dnešních lidí.         Franzovi K. staršímu předali majetek v roce 1834 (tento člověk má dodnes kříž na hřbitově v Hojsovce). Franz Kelnhofer st. koupil Stockgütl (pro bratra, nebo synovce?) a později vystavěl dům u okresní silnice, ve kterém byla hospoda (pro syna Franze).

 

img_0521.jpg

                  Dům u okresní silnice - Kelnhoferova hospoda                                                           (z alba p. Lotte Gugeis)

  V roce 1898 Franz K. ml. převedl majetek bratru Josefovi K., který na statku hospodařil až do roku 1928. Hospodu měl pak jeho syn Venzl Kellnhofer, který prý v roce 1948 utekl do Německa.

   Jméno Frisch sice z Frischhofu vymizelo, ale zachovalo se až do konce druhé světové války na Frischmühle kde hospodařila jiná větev tohoto rodu. Statek byl v držení potomků rodu nejspíš 500let.

 

   Zajímavostí je, že Frischhof byl před 2.sv.válkou statek s největším počtem dobytka v údolí. V roce 1939 měli 30 kusů hovězího dobytka, dva koně, kozu a 20 slepic.

 

img_1607.jpg

   Ke stájím je dodnes přivedena voda zajímavým zpola pod zem zapuštěným vodním náhonem, určitě nejméně sto let starým.                 (°°°°°°Příloha č. 30: Úhlava, její přítoky a spoty o vodu°°°°°°)

http://www.frischwinkl.estranky.cz/clanky/30-uhlava-a-jeji-pritoky/

   Po odsunu Němců 1946 tady začaly hospodařit Státní statky Dešenice a byl tu kravín. O dobytek se staral mimo jiné i pan Štrbák. Dobytek byl ustájen i v místě dnešního obytného domu s hospůdkou. Stará stáj byla v zuboženém stavu a ještě před revolucí postavili novou velkou širokou stáj. Kaplička byla zdevastovaná a dávali do ní sůl pro dobytek. Po revoluci, v roce 1993 se ujala usedlosti rodina Fialů. Statek tehdy přebírali bez dobytka, zato i se sedmičlennou tureckou rodinou, která se odstěhovala v roce 1995. S pomocí přátel manželé Fialovi zrekonstruovali obytný objekt od sklepů až po půdu, nakoupili dobytek, založili hospodářství a hospodaří zde dodnes.                                        (°°°°°°Příloha č.58 : ZOO farma u Fialů°°°°°°)

http://www.frischwinkl.estranky.cz/clanky/58-zoo-farma-a-hospudka-u-fialu/

(°°°°°°Příloha č.15: Co tady pěstovali, chovali a jedli°°°°°°)

http://www.brcalnik.estranky.cz/clanky/rozsirene-prilohy-k-historii/15-co-se-tady-pestovalo--chovalo-a-jedlo/

scannen0030.jpg 

  Dědeček paní Lotte pocházel z Frischhohfu. Později odešli hospodařit na usedlost u Hartmanic, odkud pocházela jeho paní. Na Frischhofu hospodařil Josefův bratr Franz.

        g-002.jpg

                         Předci paní Lotte z Německa

 

g-001.jpg

Předci paní Patti z Ameriky - zdá sebýt jasné, že mají stejné předky (i když jsou tam určité zatím nejasnosti)

scannen0036.jpg

                                           Pomník (prkno) Jakob Kelnhofer   + 1890