Jdi na obsah Jdi na menu
 


4 Martin de Hoef Huerta

    Třicetiletá válka bylo něco šíleného, do té doby nemyslitelného. V Čechách do Bílé hory byla převážně česká šlechta, která na svých panstvích hospodařila po staletí a lidé věděli na čem jsou. S Habsburky přišli cizáci s divnými mravy, jazykem a bez vztahu k této zemi.                     Zkonfiskovaný majetek se získával na základě špinavých intrik a zásluh (zabíjení, krádeže a rabování na nepřátelské straně), což vypovídalo o morálních kvalitách nového panstva. V každé době byli bezpáteřní hamižní mizerové, ale připadá mi, že tato doba je přímo vyráběla. Jedním z těch, na které se v těchto krajích dlouho nerado vzpomínalo byl Don Martin de Hoeff – Huerta.

  Huerta pocházel z chudé šlechtické nizozemské rodiny a začínal jako prostý voják pod španělským jménem. Tam si nakradl si tolik, že na své útraty zřídil vojenský oddíl, se kterým se proslavil tak, že byl povýšen císařem na podplukovníka. Bojoval vedle Valdštejna proti českým stavům. Stal se velitelem dobytého Písku kde ho obyvatelstvo tak „milovalo“, že při první příležitosti otevřelo brány a vydalo ho nepřátelskému Mansfeldovi (ten sice bojoval na straně české šlechty, ale asi nebyl o moc lepší - rovněž proslul zabíjením a rabováním). Když se Huerta osvobodil, vstoupil opět do císařských služeb. Jeho konání je krvavým písmem zapsáno v dějinách České země; byl to hrubý a surový žoldnéř, bez citu a studu, jenž odíral ubohé obyvatelstvo všude, kam přišel. Okrádal nestoudně i komoru císařskou, protože ve válečné době nahromadil nehorázné množství majetku, ze kterého půjčoval jako lichvář komukoliv, včetně císaře. Tomu mimo jiné účtoval nehorázné částky za vydržování vojska a zaopatřování válečných potřeb, které v důsledku stejně zaplatili už tak ožebračení poddaní.

Podle dobových zápisků byl Huerta:

„…malý, tělnatý, červených od nemírného požívání vína odulých tváří, malých černých pichlavých očí s vlasy krátce střiženými, brada z části nesmírnými černými vousy zarostlá. Hlas jeho byl následkem velkého křičení a lání chraptivý a ve výšce pisklavý. Mluvil česky a lámaně německy, často řeči spolu dohromady míchal…“

 

90615085050.jpg

                                          Velhartice (Wikipedie)