Jdi na obsah Jdi na menu
 


3 Jak žili Králováci, stavební vývoj

 Jak vypadaly Královácké dvorce a chalupy.

   Následující popisy staveb jsem našla v kronice Michalela Ernsta, ve Šmídově kronice, v knihách Josefa Steinera. Na území Brčálníku je jedinou zachovalou usedlostí obytný objekt se stodolou na farmě u Fialů (Frischhof),  ale také velká chalupa na místě Karlhofu.

 

jiji.jpg

                    Bývalý Frischhof (budova postavená cca 1915)

   Pro založení dvorce byl důležitější zdroj vody, než přístupová cesta. Ta se nějak dotvořila, nebo vyšlapala. Dělal se rozdíl mezi tekoucí (živou) vodou a stojící (prosakující) vodou. Ve stráni nad pramenem byly většinou pole a lesy, pod ním louky a mezi tím ležela usedlost. Proto také osada nebyla kompaktní, jako v nižších polohách, ale složená z usedlostí roztroušených v kopcích u jednotlivých potoků. 

  K usedlosti náleželo všechno - pole, lesy a pastviny v povodí nejbližšího potoka. Majetek usedlostí ve Frischwinklu tedy nekončil jen někde u silnice, ale rozprostíral se kdysi až někam pod Pancíř a Můstek.

  Zpočátku dvorec tvořily jednotlivé domy a později, v závislosti na prosperitě sedláka, vznikaly kolem další budovy tak, že usedlost vypadala jako malá vesnička. Areál sestával z domu sedláka, domků pro čeleď a podruhy, stodol, kůlny na vozy a stelivo, přístřešků, kaple, venkovní pece (mnohdy tam byl i mlýn, pila a hospoda).

       img_3548.jpg

        Šumavský horský dům (z knihy Šumava-příroda, historie, život)

   Vlastní dům sedláka byl zpočátku jednoduchý přízemní dům s lehce sklonitou střechou zatíženou kameny (víceméně alpský styl). O těchto domech, které odtud všechny zmizely na konci 19. století, píše ve svém průvodci Karl von Osserburg a rovněž v kronice Eisenstrassu Michael Ernst. Ten říká, že domy měly střechy s „bavorskými šindelovými hřeby“ – tj. šindele zatížené kameny, protože železné upevňovací hřeby byly tehdy velmi drahé. To je asi důvod, proč zrovna v Alpách dělali tak ploché střechy, na kterých se držely haldy sněhu – kdyby byly strmější, sníh by sjel i s kameny a šindely. Střešní krytinou byly na nejstarších domech ručně štípané šindele, pak se dělaly řezané. Podle Ernsta byly v 19. století v Eisenstrassu prakticky veškeré usedlosti a domy dřevěné roubené s kamennými stájemi. První kostel z roku 1807 byl rovněž dřevěný, teprve v roce 1827 se začal stavět kamenný.

 

sumava-004.jpg

Stará chalupa pod Ostrým Modlhof

(z knihy Z Roučky: Tenkrát na Šumavě)

   Později stavěné kamenné, či cihelné domy povětšinou navazovaly na původní dispoziční schéma starých dřevěných statků, na střechách se začal objevovat plech, eternit a lepenka.

   Překvapivě velké a prostorné domy měly vysokou sedlovou střechou se strmými polovalbami. Štíty byly lemované vyřezávanými zdobnými prkny a na jižní, či západní straně měly otevřenou zastřešenou lodžii s dřevěným zábradlím, na střeše byla někdy i zvonička. Přesahy střechy byly dlouhé mnohdy podepřené sloupy a předělené závětřími. Sloužily pro zimní uskladnění dřeva a ochranu před závějemi sněhu. Lidé tam mohli i ve špatném počasí pracovat pod střechou na čerstvém vzduchu.

 

sumava-017.jpg

             Rodina Zelzer na Zelzerhofu (z přepisu kroniky M. Ernsta)

Dům míval jeden vstup - z předsíně se šlo do velké obytné místnosti - světnice (Stuben) kde bývala i kuchyně. V každém domě byla podle Ernsta místnost „Stübl“( - světnička menší místnost za hlavní světnicí. Z téže vstupní chodby se vstupovalo do komory(spíže), kde byly také schody do sklepa a na půdu. Třetí dveře z chodby vedly do stáje, která podle potřeby byla dělená na chlévy pro krávy, voly a pro koně. Podstřešní prostor ve starých dobách byl využívaný jen jako půda a sýpka, později se tam dělaly obytné místnosti. Lidé věřili, že proti blesku pomáhá netřesk, který pěstovali v okolí domu.

 

sumava-018.jpg

Zelzerhof (z přepisu kroniky M. Ernsta)

Ernst v roce cca 1927 píše, že většinu tehdy stojících zděných domů navrhoval a stavěl zednický mistr Johann Toman ze Záhořic. Buď to byl Čech, co se snažil mluvit a psát německy, nebo Němec, co psát moc neuměl, takže jím vytvářené stavební plány byly prý plné gramatických chyb (psal přibližně tak, jak to slyšel...).

   Dalším místním stavitelem byl Georg Winndl, který postavil mimo jiné dům (Boyerhaäusel) pro Paula Aschenbrennera (nyní je na tom místě penzion „U sněhuláka“ - možná odtud pochází předci paní Marilyn z Wischonsinu).
(°°°°°°Příloha č.39: Vystěhovalectví do Severní Ameriky°°°°°°)

 http://www.frischwinkl.estranky.cz/clanky/39-vystehovalci-do-severni-ameriky/

vyroba-drevaku-volary.jpeg

                Interiér chalupy v Železné Rudě (www.sumavanet.cz)

 

new_593.jpg

                   Starý typ chalupy z Železné Rudy 1890 se střechou                                                zatíženou kameny (wikipedie)

   Šumava byla kdysi rozdělena na území několika rychet (Svatá Kateřina, Hamry, Hojsova Stráž, Javorná, Zhůří, Kochánov, Stodůlky a Stachy). Každá rychta měla svého zvoleného rychtáře a celé území mělo vrchního rychtáře.

   Po rozpadu systému rychet a ustanovení obcí (1848) a rovněž po krizi v druhé polovině 19. století, kdy odešlo obrovské množství lidí do zahraničí, se změnil i způsob hospodaření. Lidé mohli odcházet, přicházet a disponovat se svým majetkem, který do té doby byl prakticky nedělitelný a přecházel jako celek dědičně na nejstaršího syna sedláka.

   Nově se usedlosti – tyto dosud soběstačné vesničky – často majetkově rozdrobily na samostatně hospodařící chalupy a byly prodávány úplně cizím lidem, ne jen z okruhu příbuzných, nebo rodin z jedné rychty.
   Tím, jak se kraj vylidnil odchody lidí do zahraničí a za prací, chátraly původní staré polodřevěné objekty a velká část jich musela být stržena. Později, na přelomu 20. stol., byly některé nahrazeny domy novými, modernějšími. Byly to již zděné stavby se s obytným podkrovím, v sedlové střeše s vikýři (zde zvanými mansardami) a okny mnohdy zdobenými malovanými ornamenty po bavorském vzoru. Lidé se nadále živili zemědělstvím, ale stále ve větší míře byly domy přestavovány na penziony pro výdělek z turistického ruchu.

 

pflant.jpg

                         Pflanzerhof (z přepisu kroniky M.Ernsta)

   Za První republiky bylo v údolí postaveno několik nových menších domů (např. chladovna – Ferdinad Dums, nebo dnešní penzion Polívkovi,..), mnohé také podle typového projektu, víceméně totožné (Ostříž, Slávie VŠ). V několika málo stavebních plánech hojsovských domů, které se zachovaly se objevují další jména tehdejších stavitelů - "baumaister a Zimmermaister" Josef Schottenhanzl, Franz Baierl, Hirschberg, Anton Kuchler, architekt Robert König,..

  Dnes se nedá úplně přesně zrekonstruovat podoba usedlostí v údolí, protože je velmi málo starých fotografií, mnoho zbylých staveb bylo strženo po druhé sv. válce a nahrazeno stavbami typu socialistického hotelu Svazu družstevních rolníků (Fanda), nebo rekreačními chatami.

 

img_2010nn.jpg

             Hotel Svazu družstevních rolníků , kolem roku 1985 - z knihy                                           Slávy Vaneše:V ráji šumavském

 Prvorepublikové stavební plány a plány z doby války viz:

(°°°°°°Příloha č. 29a: Archivní stavební dokumenty z první republiky a začátku války°°°°°)

http://www.frischwinkl.estranky.cz/clanky/30-archivni-dokumenty-z-prvni-republiky-a-zacatku-valky/

   Nemohu se nezmínit o kroji, který býval tradiční v tomto kraji a který postupně vymizel do poloviny 20. století, tak, jako i v jiných regionech naší země.

    Muži měli černé kožené kalhoty, bílé punčochy a holínky, tmavomodté, zelené, nebo i pestré červené vesty ze sametu se stříbrnými knoflíky ze starých mincí, celé zdobené králičí srstí. Klobouky měly širokou krempu se zlatou kroucenou šňůrou a střapcem, později jen se sametovou stuhou. Znakem svobody královských sedláků bývalo i to, že muži mohli nosit zdobenou šavli, která se na mnoha statcích uchovávala ještě po první sv. válce jako památka.

    Ženy nosily většinou tmavé oblečení - sukně a halenky, v zimě kabáty zdobené kožešinami, v létě zdobené hedvábnými stuhami. K tomu se nosil přes sebe velký květovaný hedvábný, nebo vlněný šátek. Také na hlavě ženy nosívaly květované šátky uvázané dozadu, starší ženy měly šátky černé.