Jdi na obsah Jdi na menu
 


24 Hohenzöllernská vrchnost a rumunský král

  Mnohé brčálnické usedlosti byly prodány v druhé polovině 19. stolet vrchnosti Hohenzollern.

   Málokdo ovšem ví, že král Ferdinand I. Rumunský z dynastie Hohezollern spoluvlastnil část území dnešního Brčálníku. Jednalo se usedlost Storngütl, včetně polí lesů a pastvin k tomu náležejících, která ležela kousek pod špičáckým sedlem a dnešními Sruby.

 

ha.jpg

                              Ferdinand I. Rumunský (wikipedie)

  Kromě tohoto uvedeného majetku měl král ještě podíl na panství Bystřickém a Petrovickém, panství Horní Cerkev, statku Železnorudském, statku Debrník a panství Karlův les – Střítěř. Formou vlastnictví těchto statků bylo svěřenectví – druh děleného vlastnictví typický pro období feudalismu. Bylo zřizováno především šlechtici k jejich rodovému majetku, aby se nemohl dělit a bylo zamezeno jeho „drobení a zcizení a zatížení“.

 

hb.jpg

                          Wilhelm von Hohenzöllern (wikipedie)

   Svěřenství musel potvrdit císař. Vlastníky byly všechny osoby zapsané jako čekatelé, ale držitelem v konkrétním okamžiku byla jediná osoba určená ve zřizovací listině. V tomto konkrétním případě svěřenectví rodového majetku Hohenzollern potvrdil v roce 1864 císař František Josef I. Držitelem svěřenství byl Vilhelm von Hohenzollern Sigmaringen, známý mimo jiný tím, že se zasloužil o zmapování a ochranu přírody v oblasti kolem Černého a Čertova jezera. Spolupracoval s významným berlínským přírodovědcem Hugo von Conwentz.

 

   hc.jpg

                                             (Wikipedie)

Čekateli byli dva synové knížete Vilhelma a výše jmenovaný rumunský král se syny (princi).

   Hohenzollernské panstvo patřilo do významné středoevropská královské dynastie, s prokazatelným původem od roku 1110. Z tohoto rodu pocházela řada významných Pruských Německých a Rumunských panovníků. Jen o fous jim utekla i česká královská koruna. Podle dědičné posloupnosti měl po Ladislavu Pohrobkovi na trůn nastoupit muž jeho prvorozené sestry z rodu Hohenzollern, ale v té době byla v Čechách volená monarchie a tak byl tedy zvolen Jiří z Poděbrad a pak Jagellonci.

Král Ferdinand I. Rumunský ve vlastnických listinách usedlosti Storngütl zastupoval svého prvorozeného syna korunního prince Karla II. Rumunského, a vnuka Michaela I. Rumunského.

Karel II. se musel vzdát dědičných práv na rumunskou korunu kvůli skandálům s lehkými ženami a sňatkem s neurozenou ženou.

Po Ferdinandovi tedy na trůn nastoupil tehdy ještě nezletilý vnuk Michael, který naopak byl dobrým králem a odvážným mužem, který byl za své zásluhy vyznamenám za druhé světové války H. Trumenem a W.Churchilem. V roce 1948 po komunistickém převratu byl prý se zbraní u hlavy přinucen abdikovat a opustit zemi. Po roce 1990 se do země vrátil a dožil na zámku Savarsin.

Co se týká vlastnictví brčálnického statku Storngütl, byl po první světové válce 1918 institut svěřenství zrušen a dle dohody získal do osobního vlastnictví 9/10 majetku Vilhelm H. a 1/10 Ferdinand I. Rumunský. Ale bylo jim to málo platné, protože dle zákona z roku 1919 o „obstavení velkostatků a zabrání velkého majetku pozemkového“ byl statek zestátněn.

Zůstala jim „jen“ roční bankovní renta ve výši přes 86 000,- Kč (tehdy pěkné peníze!) a výnos z prodeje svěřeneckých cenných papírů ve výši 311 000,-Kč.

hd.jpg

                 Záznam z pozemkové knihy (katastrální úřad Klatovy)

Jakým způsobem byl spravován knížecí majetek, zda tam měli nějaké správce, či zástupce, kteří tam hospodařili, pronajímali to, nebo zda to tam nechali svému osudu, to nevím. Pravda ovšem je, že na rozdíl od usedlostí obydlených původními sedláky(kteří si svého majetku po generace děděného vážili), prakticky všechny knížecí usedlosti byly zchátralé a musely být zbourány. Pokud na jejich místě něco stojí, tak to bylo obnoveno po roce 1918, tedy po vyvlastnění majetku šlechty.

he.jpg

                Převzato z internet. stránek uvedených na obrázku