Jdi na obsah Jdi na menu
 


22 Stornhof - Stornský dvůr

Stornhof (Storngut)

  Bývalo tu osm popisných čísel - nejstarší číslování před 1886 č.p. 1-8, po r. 1886 č.p. 25,26,82,84. Dnes jsou všechny objekty zbourány.

   Usedlost Stornhof stála ještě po válce pod dnešními Sruby a patřilo v hostorii k ní několik dalších chalup v okolí. Usedlost vznikla patrně v 17. století, jako sklářský provoz, případně tyto sklárny byly založeny na místě starých chalup patřících k jednomu ze dvou osídlených míst v údolí, tedy ke Stornu (Stammhofu), které se rozkládalo od Srubů po dnešní elektrárnu a kdysi tvořilo jeden celek (viz Bartlmichlgůutl a Müllerhanzlhof). Nestál tady královácký dvůr patřící svobodným sedlákům, ale pouze domky a provozy patřící vrchnosti, nebo jednotlivým drobným majitelům. Bylo to ale (snad právě kvůli vrchnosti) odjakživa velmi významné místo.

 

sl.jpg

sm.jpg

   Stornský dvůr 1959 a současnost (www.kontaminace.cenia.cz, www.cuzk.cz)

 Jedna z prvních zmínek o tomto místě je v souvislosti se záměrem sklářského mistra jménem Niklas Eysner z Mukenhofské hutě (byla někdev Hamrech pod Ostrým) odkoupit pozemky na stavbu sklárny. Kdy to bylo se přesně neví, ale někdy mezi rokem 1729 (v mapách je místo zanesené jako les) a rokem 1753, kdy sklářskou huť přenechává budoucímu zeti Johannu Wenzelovi Schündlerovi.

  Ten vlastnil více skláren jednu z nich - Oberseeglashüte (Jezerní domky) pronajal Johannu Bockhovi a Fürstenhütte (pod dnešní silnicí na Hojsovku) provozoval sám. Tyto sklárny tvořily poměrně velké areály s mnoha roztroušenými výrobními, obytnými a hospodářskými objekty a rozsáhlými pozemky a lesy.

   Později prodal Schündler kus pozemků se starou stoupu (drtičem křemene) i s pozemky Georgovi Schrödrovi ze Schrödrhofu, který na nich vybudoval usedlost Bachalgütl, nebo také Buchenschneidergütl (dnešní „perníková chaloupka“).

 

sj.jpg

                 Zbytky kamenného zdiva v lese mezi tunelem a Stornem

   Stornské sklárny pak přešly na urozený rod Hafenbredlů, který vlastnil velký majetek včetně skláren v Železné Rudě. Majitel Felix Hafenbredl byl prý ale nemanželským synem, tudíž nemohl užívat titul rytíř von Hafenbredl (to píšou v kronice - podle genealogie neměl titul ale už ani jeho otec Ignatz H., ale strýc ano. tedy "proutníkem" mohl být spíše jeho děděček. Felixova matka byla rozená Eysner) . Hutě koupil na svou dobu za velké peníze a hospodaření mu nešlo. Velmi se zadlužil, (dlužil hraběti Orsi z Mailandu, obchodnímu domu v Amsterodamu a leckde jinde, např. pražskému dodavateli potaše). Felix odjel v r.1791 do zahraničí (Holandsko) na obchodní cestu, kde měl uzavřít obchodní smlouvy, které by podnik zachránily a jejíž výsledek byl zřejmě nevalný. Zavřeli ho tam do vězení, ze kterého ho matka dalším rokem vykoupila. Mezitím ovšem byly sklárny zavřeny.  Udělal si mimo jiné zle u úřadů, protože v té době nesměli sklářští mistři jezdit pryč a vyzrazovat výrobní tajemství. Majetek mu pak zabavil židovský obchodník Daniel Fürt (1794). Později Felixova vdova Anna Maria rozená Hilzin, od žida sStornhof vykoupila zpátky (1796) a sklárny byly znovu otevřeny (do r. 1808). Majetek (statek) předala v r. 1809 vnukovi Franzi Hafenbredlovi a ten vše později prodal vrchnosti Hohenzollernské (mimo jiné tím pádem rumunskému králi). Nicméně už na začátku 19. století místní sklárny skomíraly a nakonec byly zrušeny.      Franz Hafenbrädl měl postupně dvě ženy - Annu Zelzer a Katharinu Frisch, bezpochyby z Frischwinklu.Jinak v držení rodu Hafenbrëdlů bývaly mimo jiné hutě v Železné Rudě, Hůrce, Felixovi bratří vlastnili např.sklárny v Javorné (Johann Josef) a Heraletz u Hlinska (Franz Ignatz).

      Zajímavou skutečností je spojitost Stornu a jména Hafenbredl se sklárnami Althütte v rumunské Bukovině. Podle matrik z okolí bukovinské (Alt..) Neuhütte a také z prokazatelné přítomnosti Felixova bratrance v tomto místě a v této době je možné, že valná většina šikovných sklářů, kteří tyto bukovinské sklárny významně zvelebili, pocházeli především ze Stornu - z řad vyučených zručných sklářů, kteří tehdy po Felixově zatčení ztratili práci. Zajímavé je i to, že dva roky po tehdejším uzavření stornských hutí vznikly záznamy, které oslavují kvalitativní vzestup této bukovinské sklárny, což by nahrávalo rovněž domněnce o příchodu nových lidí "mozků a zlatých ručiček" do těchto hutí. Oficiální záznamy o tomto chybí, jsou jen "nepřímé  důkazy". Šlo tedy nejspíš o nelegální migraci vzdělaných lidí z chudých oblastí za prací a obživou, jako to bývá i dnes. (°°°° Příloha č.40a: Vystěhovalectví do Bukoviny°°°°°°)

http://www.frischwinkl.estranky.cz/clanky/38--vystehovalci-z-brcalniku-a-okoli-do-bukoviny-v-rumunsku/

              frischwinkl.jpg

Jediná dostupná fotografie stojícího Stornhofu (dole) nahoře Sruby (cca 1939)

   Na loukách zůstala opět jen zemědělská usedlost. Zřejmě byla velmi významná, minimálně jako Frischhof a měla ještě před druhou světovou válkou čtyři velké budovy.

  Podle listin z katastrálního úřadu je v r. 1858 vlastníkem kníže Karl Anton von Hohenzöllern- Sigmaringen, v roce 1900 Leopold von Hohenzöllern - Sigmaringen, a v roce 1911 Wilhelm von Hohenzöllern - Sigmaringen, známý svou zásluhou o prozkoumání a ochranu přírody v okolí Černého a Čertova jezera.

  Tento majetek prodaný vrchnosti byl od poloviny 19. století ve zvláštním druhu vlastnictví, zvaném svěřenstvi, které znamenalo, že majetek vlastnilo větší množství majitelů z řad příbuzensky spřízněných členů šlechty a čekatelů (potomků) ale o majetek se staral jen jeden z nich, který bydlel daleko a dosazoval si na místo jakési správce. Působí to na mě tak, že majetek vlastnili všichni a součastně nikdo, což známe z jiného úseku českých dějin a víme, jak toto dopadá. Majetek víceméně chátrá. Korunu tomu nasadily po vzniku republiky (1918) zákony, o vyvlastnění majetku šlechty. Proces vyvlastnění a vlastnické nejistoty trval mnoho let, kdy se samozřejmě o majetek asi příliš nikdo nestaral, neopravoval budovy, neinvestoval. Pak nastala krize a pár let po ní další nejistota předválečných let. Nebylo by divu, kdyby po druhé světové válce byla usedlost Stornhof zralá k demolici. Nicméně podle fotky to tak nevypadá a spíše byla usedlost zbourán záměrně. 

 

sh.jpg

Snímek z knihy Slávy Vaneše kolem 1980 - v místě Stornu je cosi podivně zeleně retušované (záměrně, nebo náhodně?). Kkrásně je viditelný obří stornský smrk a stornská cesta.

Na leteckém snímku z roku 1959 jsou jasně patrné ještě stojící zdi čtyř velkých budov, vše bez střechy. Ale možná, že usedlost na tom nebyla tak zle, a mohla být schválně zbourána, tak jako mnoho staveb v blízkosti hraničního pásma.

 

sc.jpg

                                                               Tady stál Stornhof

   Dnes jsou na tomto místě jen stromy a pole kopřiv, mezi kterými se mi nepodařilo najít prakticky žádné stopy po starých budovách. Dříve se chodilo po staré staleté stornské cestě - přímo kolem statku  - nyní se od Zoo farmy chodí poněkud vlevo po loukách směrem na Sruby.  Zajímavé je, že se ale zachoval úvoz lemovaný vysokými pravidelně rozmístěnými stromy přesně na místě té prastaré, možná už předhusitské cesty. Jak už jsem dříve psala, dnešní silnice na Hojsovku a na Hamry jsou pozdější a nekopírují původní cesty, které vedly středem údolí a byly mnohde přerušeny železnicí.

                   sg.jpg

                       Stornská cesta - vpravo stál Stornský statek

   Na hraně úvozu pod Stornem zůstala obrovská třešeň a dodnes plodící jabloň (průměr asi 60cm) a rovněž v dolní části úctyhodně veliký smrk, tak velký, že by si zasloužil ochranu jako památný strom.

 

sf.jpg

  Storn nebyl jen onen statek se čtyřmi budovami, ale za První republiky se skládal i zněkolikadalších chalup roztroušených v okolí. Potoky, v blízkosti Stornu, jsou dnes spíše mokřadem v trávě a rákosí, dříve byly čištěny a využívány. Mezi tunelem a Stornem jsem našla u potoka zbytky většího objektu, neznámého využití a těžko ho přiřadit k nějakému popisnému číslu. Kolem tohoto místa bylo postupně budováno a bouráno několik sklářských provozů - někde by se mohly náhodně najít nějaké pozůstatky (např. skla a pod. ?)

 Podle soupisu hospodářského zvířectva v r. 1939 bylo celkem v chaloupách patřících ke Stornu chováno celkem 19 krav, 2 kozy, 67 slepic a 6 husí.

(°°°°°Příloha č.24: Hohenzollernská vrchnost, aneb jak kus Brčálníku vlastnil rumunský král°°°°°)

http://www.brcalnik.estranky.cz/clanky/rozsirene-prilohy-k-historii/24-hohenzollernska-vrchnost-a-rumunsky-kral/

(°°°°°Příloha č.23: Podrobnosti o sklářství na Brčálníku°°°°°)

http://www.brcalnik.estranky.cz/clanky/rozsirene-prilohy-k-historii/23-podrobnosti-o-sklarstvi-na-brcalniku/

V chalupách na Stornu byli hlášeni v r. 1939 např. Josef Rajal a Franz Konrád s ženou Marií a dětmi Georgem, Annou a Ludvíkem.

A kdyby někoho zajímalo, jak vypadala jedna chalupa stornského dvora - je to s jistotou její pravá podoba, protože se jedná o projekt přístavby stávající budovy, ne návrh nové chalupy, která se nemusela ani postavit... Stavební výkres z klatovského archivu - 1939:

sb.jpg

 Stabilní katestr (ww.archivnimapy.cuzk.cz):

 

sa.jpg