Jdi na obsah Jdi na menu
 


2. Strážní hrad na Ostrém

   Hora Ostrý leží kousek dál od Brčálníku, ale jakoby k tomuhle údolí patřila. Jakoby shora hlídala klid Brčálnického údolí a zdůrazňovala perspektivu nepopsatelné krásy pohledu údolím toku Úhlavy.

   Přímo pod Ostrým se nachází obec Hamry, jejíž historie přímo souvisí s historií Hojsovy Stráže a Brčálníku a jejíž obyvatelé byli hodně spřízněni s obyvateli Hojsovy stráže.  Původní německý název hory je Osser (někdy Ozzer, Obser – pozorovatelna?) a ten se v češtině zkomolil na název Ostrý. Pro horu byl používán i název Jezerní hora, ale pletlo se to s Jezerní horou a stěnou nad Černým jezerem, proto se mezi lidmi vžil spíše název Ostrý, odpovídající tvaru vrcholu hory.

    Ostrý je součástí hřebene tvořeného velmi pevným stříbřitě lesklým svorem s dvěma druhy slíd (tmavý biotit a světlý muskovit), který dobře odolává erozi.

(°°°°°Příloha č.34: Geologické zajímavosti°°°°°)

http://www.frischwinkl.estranky.cz/clanky/34-geologicke-zajimavosti/

Nejmalebnější a nejkrásnější šumavská hora má dva vrcholy. Malý Ostrý (1266m/m) leží na bavorské straně, Velký Ostrý (1293m/m) leží přímo na hranici.

1.jpg

Turistická chata na Velkém Ostrém a výhled na českou stranu

   Hora je porostlá smrkovým porostem s mladými stromy, nebo naopak i 250 let starými jedinci, které mají sněhem a větry ošlehané, rozeklané, ulámané vrcholky.

   Dnes vede téměř až nahoru asfaltová cesta, jejíž trasa, stejně tak jako trasa dalších stezek a vrstevnicových cest, je totožná s trasami pěšin stovky let starých, jak je patrné z historických map. Oblast, kterou cesta prochází je dnes pouze neobydleným lesem kolem toku Bílého a Ostrého potoka. Kdysi byla poměrně hustě osídlena (Lenkovský, Goglův, Venzlův dvůr a spousta dalších roztroušených chalup). Byla méně zalesněná a převládalo tu zemědělské hospodaření, sklářství a dřevařství.

   Asi tři kilometry pod vrcholem Ostrého na rozcestí tří turistických cest stával Stateček pod Ostrým. Byl to nevelký dřevěný srub, nabízelo se tady turistům prosté občerstvení na lavicích venkovního posezení v přírodě a ubytování ve dvou pokojích pro šest osob. Na tomto místě bývala také v osmnáctém století malá sklárna. Další sklárna stála na Bílém potoce v místě zvaném Pod Ostrým (Osserhüten).

 

2.jpg

Stateček pod Ostrým (Kniha Z. Roučky: Tenkrát na Šumavě)

   Asi půldruhého kilometru od vrcholu se jde po cestě dlážděné velkými plochými balvany. Je to prastará původní stezka vytvořená dávnými obyvateli, kteří tu žili a hospodařili. Až vyšlapete téměř k vrcholu, upoutá vás vpravo pohled na téměř holou kamenitou hřebenovou pláň. Těmito místy po staletí mezi dvěma skalami vedla stezka směřující do německého Lohbergu. Skály se jmenovaly „Kamenná brána“. K horské chatě se z české strany došplhá po strmých kamenných schůdcích mnohde vytesaných do skály.
3.jpg

 

Hraniční horský hrádek na Ostrém.

(použity mapky z muzeiní práce p. Jiřího Fröhlicha)

Málokdo dnes ví, že na vrcholu Velkého Ostrého (možná i na Malém Ostrém) stával kdysi hrad, nebo kamenná tvrz. Prvně jsem se o hradu dozvěděla od pana Richtera ze Zelené Lhoty, který mi vyprávěl o staviteli tunelu Karlu Pascherovu von Osserburg.

(°°°°°°Příloha č.33: Karl Pascher von Osserburg°°°°°°)

http://www.frischwinkl.estranky.cz/clanky/33-karl-pascher-von-osserburg/

4.jpg

   Ten popisuje zbytky hradu těsně před zničením při stavbě turistické chaty. Našla jsem i mnoho zmínek na internetu v německém jazyce (článek Dr. Ernsta Bernharda a Dr. Hanze Aschenbrennera), ale nejvíce a nejodborněji o tomto místě píše archeolog z muzea v Písku pan Jiří Fröhlich (Hraniční hrádek na Ostrém na Šumavě…), který mi poskytl i jiné zajímavé informace týkající se Brčálníku.   Se stavbou mnoha hradů v příhraniční oblasti začal pravděpodobně hrabě Josef Albert III (1165-1197) a panstvo z Bogenu za účelem ochrany svého území a nejspíše i jako demonstrace síly na hranicích. Byly to jednoduché stavby s ne moc dlouhou životností. Není pravděpodobné, že hrad byl postaven jako sídlo určené k obývání. Nachází se velmi daleko od „civilizace“ (Lam,..) v drsných klimatických podmínkách a přístup k němu byl kdysi pouze skrz nebezpečný neprostupný horský prales táhnoucí se v širokém pásu po hraničních hřebenech.
   
Josef Albert III se oženil v roce 1184 s dcerou českého vévody Friedricha Ludmilou, která dostala jako věno velkou část české Šumavy.

   Spisovatel Josef Blau předpokládá, že hrad měl funkci komunikace přes hraniční hřbet pro potřeby lidí žijících na obou stranách hranice. Hrabata z Bogenu měla v té době v majetku kromě sídel na německé straně i hrad Rábí na straně české. Vhodných stezek a přechodů přes neprostupný hraniční hřbet bylo málo a spojení mezi těmito místy bylo z problematické.  Ostrý je hora viditelná desítky kilometrů daleko na obou stranách hranice. Rovněž z vrcholu hory je vidět překvapivě daleko do všech čtyř světových stran. Kouřové signály, nebo noční ohně mohly být vhodným prostředkem komunikace mezi vzdálenými hrady a sídly panstva. Stejně tak mohl hrad být strážní věží pro ochranu tohoto území. Po smrti svého muže se Ludmila provdala za Ludvíka Bavorského, změnily se majetkové poměry a o dalším osudu hradu není zmínek. Hrádek nejspíše pustl a časem to mohl být úkryt nejrůznějších ubožáků ve zlých dobách, nebo sídlo nekalých živlů na míle vzdálené od lidí.  

   V některých nákresech je zmínka i o hradu, nebo opevnění na Malém Ostrém, který snad mohl postavit syn Ludmily, ale nenašly se tam žádné archeologické důkazy (zdivo, keramika,...). Z Malého Ostrého je lepší výhled na Lam, tudíž existence opevnění i na tomto místě je možná. Mimo jiné existenci hradu dokládá řada bavorských hraničních popisů a map ze 16. století. Nejstarší je nákres z roku 1514, ve kterém je opevnění označeno jako zřícenina (viz mapky výše).
   Na mapce z roku 1568 jsou zakresleny stejné hrádky jak na Malém, tak na Velkém Ostrém (s popisem, že jeden hrad patří Čechám a druhý Bavorsku). Tvary hor a trasy říčních toků na těchto mapkách ale příliš neodpovídají skutečnosti a proto je možné, že člověk, který mapy kdysi kreslil je nakreslil po paměti, nebo je ve skutečnosti neviděl a vytvořil je podle podrobného ústního popisu někoho, kdo ta místa navštívil (nebo prostě ještě lidé neuměli dělat mapy).

www.fotohistorie-3.jpeg

Stará turistická chata na Ostrém (www.fotohistorie.cz)

www-fotohistorie-4-1930.jpeg

(www.fotohistorie.cz)

    I v dalších starých popisech ze 17. a 18. století je zmiňován „starý zámek“ – zdivo s jasně patrným oknem a jsou i svědectví, že v druhé polovině 19. století bylo patrné ještě zdivo do výše místnosti.   V současné době není na místě viditelné nic, co by připomínalo starý hrad. Patrně poslední zbytky zdiva byly zničeny v roce 1897 při stavbě tehdy nové horské chaty.

   Hrad bezpochyby stál na plošince velikosti cca 30x30m, na které nyní stojí chata. Jeho kamenné stěny byly tedy postaveny ze tří stran nad skalnatými srázy a hrad byl přístupný pouze po skalnatém hřbetu přes vrchol skály. Těsně před vrcholem je skála přerušena uměle vylámaným hlubokým příkopem širokým 1,6 - 2m, který byl vytvořen pravděpodobně pro ochranu vstupu do hradu.

6.jpg

   Obyvatelé mohli využívat vodu z pramenů vyvěrajících mezi Malým a Velkým Ostrým.  Při svém průzkumu pan Fröhlich nalezl množství úlomků keramiky, kterou datoval do 13. a 14. století.

7.png

Tak mohl hrádek na Ostrém kdysi vypadat – jiný hrad v Bavorsku  (www.mitterfels-online.de)

   V oblasti kolem Ostrého po staletí žil prostý pověrčivý i hluboce věřící lid v jehož paměti se ve formě pověstí a legend uchovala nejasná vzpomínka na existenci hradu. 

 "...V suťových jeskyních pod vrcholem se prý konaly nejrůznější čarodějné obřady. Jedna legenda tvrdí, že na vrcholech žili dva obři. Nebo také, že hora měla původně tři vrcholy a ten třetí se propadl i s hradem a pyšným rytířem...."  (nejsou na jedné staré mapce vidět tři vrcholy ?)

   V šumavských pověstech obři představují pověrečné bytosti obývající v dávnověku horské výšiny. Informace, že tam stával nějaký hrad se předával z generace na generaci i se strašidenou nejistotou, kdo tam vlastně bydlel a co tam dělal (ohňové signály).

   Doba kolem třicetileté války byla plná strachu nejen z války, ale i z kouzel a čar – lidé měli asi v té době dost divokou představivost. Církev začala s hony na čarodějnice. Existuje záznam, že sedlák Seidl se od cizího vojáka naučil černé magii, pomocí které se na úkor druhých obohacoval. U soudu se naštěstí později očistil.

    Prastaré pověsti o bezchybném střelci z Frischwinkelského údolí (Melchior Frisch z Frischhofu) a čarodějných obřadech pod vrcholem Ostrého byly inspirací pro napsání opery Karla Marii von Webera Čarostřelec:  

Myslivec Max chce vyhrát střelecké závody a získat tím ruku Agáty, dcery polesného Kuny.

   Jiný mladý myslivec Kašpar mu nabízí pomoc. Jeho myšlenky ale nejsou čisté. Je ve spojení s temnými silami a snaží se Maxovi uškodit, aby sám mohl získat Agátu. Láká Maxe do Vlčího dolu (strž pod Ostrým), kde si má on sám v půlnoci pomocí kouzel ulít kouli, která trefí každý cíl. Max odmítá.  Sám Kašpar ve Vlčím dole vyvolává ďábla Samiela, který v podobě černého myslivce ulévá šest kouzelných koulí a sedmou, která je určena Agátě, za trest, že Kašpara odmítla.  Ďábel mu oznamuje, že pokud nechce přijít sám zanedlouho do pekla, místo sebe musí dodat někoho jiného.  Pak ale přichází Max a pln děsu a odporu hledí na odlévání koulí. Max si bere tři koule, a Kašpar také tři a ještě tu jednu, která má zabít Agátu. Ta má v noci děsivé sny, ve kterých je zastřelena svým milým. Na závody si bere na hlavu věneček z posvěcených růží.   Závody začínají. Z čestného místa přihlíží kníže Otokar. Max bezchybně vystřelil tři své kouzelné koule a má rozhodující střelou sestřelit holubici z vysoké větve. Prosí Kašpara o další čarovnou kouli. Kašpar mu podává sedmou kouli. Max střílí na holubici, ale střela se otočí na Agátu. Díky svěcenému věnečku ji koule míjí, aby zasáhla opodál stojícího Kašpara. Zjeví se Samiel a odnáší zraněného, vyděšeného, podlého Kašpara do pekla.      Za spojení s temnými silami uděluje kníže Maxovi trest – doživotní vyhnanství daleko za hranicemi. Na žádost mnoha přítomných trest nakonec zmírní na rok služby v Bavorsku, po jejíž uplynutí se Max může vrátit domů a oženit se s Agátou….

 …...............................................................................................................

img_1894.jpg

   Na skále s mohutným dřevěným křížem na vrcholku hory působí dodnes zvláštní přírodní energie. Zhostí se Vás velmi neobvyklý, podivný pocit. Široký a nekonečný rozhled do čtyř světových stran umocňuje dost nebezpečný dojem, že jste v nebi, že létáte a plachtíte jako káně či sokol ve zlatých slunečních paprscích nad zamlženými vrcholky smrků v proudu svěžího vánku. Že nemusíte mít pevnou zem pod nohama. Hlavně, když tam stojíte sami…

Dále použity informace z:

http://www.mitterfels-online.de/joomla/index.php/heimat-und-geschichte