Jdi na obsah Jdi na menu
 


17 Jak to bylo s Pavlem Bonkem

     Postava Pavla Bonka, správce na Rudolfovně, který kdysi dokázal přejít dokonale hlídanou hranici do západního Německa, je na Brčálníku legendou. Slyšela jsem bezpočet verzí vyprávění, jak to s ním vlastně bylo. A tak vybírám možná tu nejpravděpodobnější – od člověka nejpovolanějšího, pana Šimlíka, který v té době působil jako velitel roty Černé jezero:

   Pavel Bonk byl bývalý pohraničník, spojař, který stavěl signálky a měl dobré povědomí o ostraze hranic. Byl prověřený a považovaný za spolehlivého, proto mohl také pracovat v objektu který ležel jen pár desítek metrů od tabulí hraničního pásma. Mohl chodit na houby do lesa v hraničním pásmu a přátelil se s lidmi na rotě, kam pravidelně chodil - třeba hrát nohejbal. Měli k němu důvěru, i když se o něm vědělo, že hodně pije a pak se mnohdy chová dost nevhodně, jako utržený... V té době se nevědělo, že má sestru v Kanadě, nebo to možná i zpravodajové věděli a nedbali toho. Bonk byl přece známý mnoha krajských a škodováckých funkcionářů, kteří se k němu jezdili rekreovat. Hlídky se psy se u něho na Rudolfovně často zastavovaly, jestli v okolí neviděl někoho podezřelého.

   Byl začátek června. Bonk se jakési hospodě v Železné Rudě hodně opil a napadl příslušníka SNB, na kterém prý roztrhal uniformu. Protože to byl „TEN Bonk z rekreačky“ tak se to moc neřešilo. Přesto měl ten incident za pár dní jet vysvětlit do Plzně.

 

bo.jpg

                  obr. ze stránek www.pohraničník.cz

   Nikdo netušil, že se v ten okamžik rozhodl utéci za hranice. Využil dokonalé znalosti situace. Vzal si žebřík a ve dvě hodiny v noci, vyrazil na cestu, co vede kolem potoka nahoru k Černému jezeru. Měl dostatečný předstih před hlídkou, která chodila kolem čtvrté ráno. Vyšel nahoru k “vratům“ (omlouvám se, zda jsem něco zkomolila, ale nejsem odborník na terminologii tehdejší ostrahy hranic - vrata na mapce značená dvojitou čarou). Protože věděl přesně co dělat, rozpojil jakási oka, překryl stěnu dekou, aby nevydala signál a přešel na druhou stranu. Zanedlouho hlídka zjistila narušení hranic, ale nikdo nevěděl, kdo to byl, ani jakým směrem vlastně šel, zda z Německa, nebo do Německa. Pes neomylně dovedl hlídku zpět na Rudolfovnu, kde zjistili, že se po Bonkovi slehla zem.  Nastala velká operace dvou brigád PS se psy a vrtulníky, ale Bonk už byl dávno pryč. Prý zavolal do Škodovky z Mnichova, že už se nevrátí a mají si na „rekreačku“ najít někoho jiného. Od té doby o něm nebylo zpráv.

   Po revoluci, když prý seděl pan Šimlík v baru hotelu Sirotek, k němu přišel starý sinalý a sešlý pán. Byl to Pavel Bonk. Vyprávěl mu podrobnosti svého útěku a o svých osudech v „západním světě“.

   Odjel prý za svou sestrou do Kanady, ale ta ho nepřijala (snad kvůli pití a ne moc velké chuti k práci?). Toulal se pak po světě, až skončil v Austrálii kde pracoval v solných a zlatých dolech. Prací s chemikáliemi a v nezdravých podmínkách si podlomil zdraví. Nemocný rakovinou, podle jeho vlastních slov, se vrátil domů zemřít. Tvrdil, že považje z svou životní chybu, že odešel.

Nevím o nikom, kdo by ho od té doby viděl, ani zda ještě žije....

O situaci na Brčálníku a v okolí v letech 1965-1989:

http://www.frischwinkl.estranky.cz/clanky/51-hranice-a-situace-v-okoli-brcalniku-1965-1989/

-----------------------------------------------------

Když jsem příběh vyprávěla švagrovi, pousmál se a řekl:

Já ho také znal a dost dobře, chodil na naši chatu (pozn. chata na místě Bartlmichl.,kousek od Rudolfovny) a bavil se se mnou a se strýčkem. Přede mnou nemusel nic tajit. Tak mu to spolkli i s navijákem! On chtěl za hranice od samého začátku! Proto taky na Rudolfovnu přišel!“

------------------------------------------------

A ještě zajímavý dodatek od pana Jiřího Aláče z Byšice:

...Ten správce opravdu utekl. Pamatuji si to dodnes. Bylo to přesně 1.6 1982 na MDD. Až ráno se přišlo na to že na pravé straně (p5 nebo6) byla díra jak se tenkrát hlásilo. Dělal jsem tenkrát zpáteční stopu a došli jsme k chatě toho správce. Chodili k němu tenkrát pátrači na pivo a on znich dostal informace o pohybu hlídek a střídání. Už tenkrát se říkalo že to musí být někdo z místních kterej to perfektně znal. Byla to sice nejdelší trasa ale nejmíň náročná na terén. Měl dostatek času, proto šel tudy. Na podzim jsem šel do civilu, ale ty tři měsíce tam furt kontráši šťourali, kde se stala chyba. Přišli tak na ty pátrače. Velitel roty Byl npor.Šimlík...

---------------------------------------------

Nevím, jestli je pravda informace, která se mi donesla, ale p. Šimlík už asi nežije. Uhořel za podivných okolností na lesnickém posedu (podzim 2013)