Jdi na obsah Jdi na menu
 


12 Bartlmichlgütl

 Bartlmichlgütl

(Dnes chaty č.e. 196,197,128,130, dříve usedlostt č.p.22, nejstarší číslování 39, Innhäusl 40, 41)

   Původně stála někde pod dnešní silnicí ze Špičáku na Hamry jediná velká prastará usedlost zapsána v zemských deskách jako „Waldbezitz“ (lesní sídlo). Před rokem 1666 měla několik objektů roztroušených po stráni a nesla jméno Stammhof. Patřila jedinému majiteli. Podle toho, co jsem už přečetla a jaké mapy prohlédla, věřím tomu, že Stammhof  byl patrně oním pozdějším Stornem, který je zmiňovaný na Müllerově mapování a Majetek Frischů na opačném břehu Úhlavy byl oním pradávným Hölwinklem.                                        Usedlost byla rozdělena a dva dvory, které se dostaly do rukou rozdílným majitelům, nejspíše díky událostem, které otřásly oblastí v průběhu třicetileté války a po ní. Po nových majitelích také usedlosti dostaly název (Bartlmichlgütl a Müllerhanzlhof - dříve Seewaldgütl.). Přesto ale ještě dalších téměř sto let majitelé sdíleli společné vlastnictví lesů, luk a pastvin na kterých hospodařili ne zrovna moc svorně a beze sporů.

 

bt.jpg

        Rok 1881 (část fotografie ze stránek sběratele p. Scheuflera)

  Prvním známým majitelem usedlosti Bartlmichlgütl byl Bartl Gschwentner (po něm první část jména statku). Tato rodina vyměnila usedlost s Leonardem Oberhoferem a odstěhovala se do Hamrů. Oberhofer byl asi nějaký tehdejší „náruživý podnikatel“ neboť měl zájem i o jiné usedlosti (Pflanzerhof) a jeho jméno prý figuruje v různých sporech o pastviny apod. Nicméně v údolí dlouho nezůstal a snažil se vyměnit usedlost zpět.

 

be.jpg

bw.jpg

               1959 a současnost (www.kontaminace.cenia.cz, mapy.cz)

  Brčálník leží sice jen pár kilometrů od Hamrů, ale nejspíše ani výměna za usedlost s mnohem většími pozemky a lepším domem (ještě musel doplatit) tady nahoře, nevyvážily extrémní klimatické podmínky tohoto místa. I dnes, když přijíždíme v zimě od Zelené Lhoty, tak dole v Hamrech bývá sněhový poprašek a tady nahoře metrové závěje. Musíme si uvědomit, že mluvíme o době, kdy zde nebyla železnice a žádné pořádné cesty. V nejbližším okolí usedlostí se rozkládaly pralesy s medvědy a vlky. Kolem Angelu (Úhlavy) byly neprostupné mokřady. Chytrý Gschwentner už zpět usedlost nevyměnil, tak výměna proběhla s rodem Aschenbrenner také z Hamrů. A to byli jistě velmi pilní, schopní a otužilí lidé, kteří věděli do čeho jdou a úspěšně zde hospodařili od roku 1685, až do odsunu po druhé světové válce. Rod se rozrůstal a příbuzní si stavěli další usedlosti a chalupy v údolí i ve vlastní Hojsově Stráži.                   Prvním z majitelů byl Michl Veith Aschenbrenner (do r.1685 - po něm druhá část názvu usedlosti, nar.1685). Statek předal synovi Georgu A.(od 1720),další mjitel Johann adam A. (od 1734),dále syn Mathias A. (majitel od 1782). Když v r. 1803 umřel, získal statek bratrův syn Michael A. (naroz.1763) a jeho žena Anna Marie. Po nich jejich syn Michael A. (naroz. 1816,majitel od 1840). Jejich syn Jakob A. (naroz.1847) přebírá statek s ženou Barbarou (naroz. 1845) v roce 1874 (mají dodnes hrob i s podobiznou n hřbitově v Hojsovce, spolu s nejstarší dcerou Katharinou, která nejspíše s nimi na statku neprovdána žila - naroz. 1878) Mimo Kathariny a dalších pěti dětí měli syna Jakoba (a Karla, který by mohl být tím z pozdějšího č.p. 106?). V roce 1910 umírá Jakob A. starší a statek má dílem jeho dcera Katharina a syn Jakob ml.. Katharina umírá 1925 a její díl přechází zpět staré paní Barbaře, která ovšem umírá opět let později.

 

bc.jpg

br.jpg

  Jakob mladší měl dceru Franzisku (naroz. 24.12.1911 - o které se víc nevi, třeba zemřela jako dítě),syna Karla (naroz. 17.4.1914) a Jakoba nejml.(nar. 8.4. 1916).

  Co se stalo s Jakobem Ml. se neví, asi rovněž zemřel, protože po smrti staré paní Barbary (1930) jsou jedinými dědici její nezletilí vnuci Karl a Jakob nejml. Nabyli zletilosti v r. 1935 a 1937 a majetek si už tedy asi moc neužili.

  Tento Jakob na jaře 1939 platí obci poplatek ze psa 3,- ,č. známky psa 34930) a Karl je na na podzim 1939 na seznamu mužů povinných vojenskou službou. A pak na seznamu padlých....

 

ba.jpg

              Přídělový plán 1965 (dokument z Katastrálního úřadu)

   Majetek rodiny byl po druhé světové válce zkonfiskován a podle Šmídovy kroniky "vdova Barbara se synem Jakobem byli odsunuti do Německa... Záznam v této kronice je s ohledem na zjištěná fakta z katastrálního úřadu, evidence obyvatel, a pod, poněkud zmatený. Odsunutá vdova určitě nebyla stará paní Barbara (+1910), ale musela by to být buď matka padlého Karla s jeho bratrem Jakobem, nebo dokonce žena Karla s nějakým malým synem.  V roce 1939 tu měli 11 krav, ovci, dvě kozy a 18 slepic..

 

be.jpg

Zde bývala stodola

  Bohužel se zachoval jen nejasný obrázek usedlosti focený z velké vzdálenosti(1881). Ze záznamu v pozemkových knihách a z vojenského snímku z r. 1959 (bohužel v tomto místě zrovna lehce zamhleného), je patrné že k majetku patřil velký obytný dům s hřebenem rovnoběžným s cestou k elektrárně a s jakýmsi vikýřem na půdu, či horním vstupem od silnice na Hamry a čemuž dodnes odpovídá i konfigurace terénu. V těsné blízkosti byla další menší stavba, nejspíše hospodářského využití. Podle přídělového plánu, kterým se předával zkonfiskovaný majetek Správě lesního hospodářství Železná Ruda k usedlosti patřila ještě velká stodola, na které stojí dnes sousední dvouchata (Skládal).

 

be.jpg

  Od silnice až k Úhlavě jsou na pastvinách výrazně znát kamenné valy, které patrně po staletí ohraničovaly majetek Aschenbrennerů, a přesně souhlasí s hranicemi na přídělovém plánu. Celý tento dosti svažitý zarostlý pozemek býval bez lesa a je značen ve starém katastru částečně jako pastvina a jako pole.

 Je zřejmé, že poměrně brzo po uzavření hranice a zavedení zakázaného hraničního pásma sahajícího až někam za Úhlavu, došlo k celkové demolici všech těchto staveb, snad aby se tu někdo neschovával, nebo nevím vlastně proč, když např. vedlejší Rudolfovna byla ušetřena. Teprve až někdy po sedmdesátém roce, kdy bylo zúžené hraniční pásmo a hranice dokonale střežena, se otevřel tento kousek údolí veřejnosti. Bylo možno si tu koupit pozemek a postavit rekreační chatu.

 

by.jpg

 Vestavba nové chaty po r. 1975 mezi zbytky základu staré usedlosti

   Prázdný pozemek, kde bývala usedlost, koupil za tehdy obvyklou cenu  Miloslav Vellek a tehdejší ředitel Klatovského zahradnictví Josef Vellek. V době stavby chaty bylo na místě vidět jen několik zbytků starého kamenného základu obytného domu mezi které se nová chata vestavěla.

 

ba.jpg

                                                Kolem r. 1980

   Z Hojsovy Stráže se po roce 1870, vystěhovalo velké množství lidí do Severní Ameriky a mám poznatky o rodu Aschenbrenner z Eisenstrassu, patrně boční větev Aschembrennerů z Bartlmichlgütlu, kteří se rovněž vystěhovali a potomci žijí mimo jiné ve Wisconsinu.

(°°°°°Příloha č.39: Vystěhovalectví do Severní Ameriky.°°°°°)

http://www.frischwinkl.estranky.cz/clanky/39-vystehovalci-do-severni-ameriky/

   Pořád doufám, že se najde obrázek té staré usedlosti, nebo někdo, kdo by věděl jak vypadala. Nebo že zjistím, jaké byly osudy rodiny, která odtud po válce odešla…

 

br.jpg

Na místě staré usedlosti teď stojí chata

    V historické době k usedlosti určitě vedl vodní kanál ze vzdálenějšího potoka bohatého na vodu (Schröderbachu). Ten, který je nejblíže, nemá v létě dost vody, zvláště když pramen po posledních polomech rozjezdili mechanizací lesáci.
(°°°°°°Příloha č.30: Úhlava, její přítoky, spory o vodu°°°°°°)

http://www.frischwinkl.estranky.cz/clanky/30-uhlava-a-jeji-pritoky/

  Kolem tohoto místa, osídleného už pře dtřicetiletou válkou, vedla prastará stezka a „Kapličková cesta“ – Boží muka a křížky, ty to byly v moderní podobě obětavými lidmi obnoveny. (°°°°°°Příloha č.1: staré cesty a stezky)http://www.brcalnik.estranky.cz/clanky/rozsirene-prilohy-k-historii/priloha-1.-stare-cesty-a-stezky/

 

bk.jpg

                                             Výúční list Josefa Velleka

b-.jpg

                         Stabilní katastr (www.archivnimapy.cuzk.cz)