Jdi na obsah Jdi na menu
 


Třicetiletá válka

Jak to bylo těsně před třicetiletou válkou. 

   Vrchnost si jasně uvědomovala, že Králováci jaksi „zahálejí“ jinými slovy nedokázali z nich sedřít kůži, tak jako z jiných poddaných, proto se už Kolowratové snažili přeměnit některé dvory na vrchnostenské a zavést stejné pořádky jako jinde. 
   Králováci se proti tomu vzepřeli a vykoupili se ze zástavy za 5000 kop míšeňských grošů, což bylo stvrzeno poněkud dvojznačnou listinou císaře Matyáše z r. 1617, která mimo jiné zaručila Královákům, že nebudou císařem nikdy prodáni či zastaveni šlechtě, a pokud ano, suma jim bude vrácena (což bylo do budoucna zdrojem neustálých svárů).
  Králováci sympatizovali se stavovským povstáním, tedy s  “českými pány” a proto po jeho potlačení propadla zástavní částka ve prospěch císaře. V roce 1621 jsou prodáni a lidé vydáni na milost a nemilost španělskému dobrodruhovi donu Martinu de Hoeff - Huerta (příteli hraběnky Kolowratové na tvrzi Opálka.)
 
(°°°°°° Příloha č. 4: Martin de Hoeff - Huerta°°°°°°) 
 

31-kopie---img_0588a.jpg

 
   Huerta se stal se mimo jiné pánem z Velhartic (1622) a zavedl v oblasti nehorázný útlak jak v hospodářské, tak i náboženské oblasti, protože zakázal protestantskou víru. Jsou zprávy, že se v oblasti Hvozdu srotilo 700 lidí z řad drobné šlechty, měšťanů a svobodných sedláků s úmyslem zaútočit na velhartický hrad. K boji však nedošlo neboť Králováci na rozdíl od běžných českých sedláků (s kosami a cepy) měli vždy svého zástupce (rychtáře) vzdělaného a schopného sepsat žádosti a stížnosti třeba i k samému císaři. A dobře udělali. Namísto krvavé, předem prohrané řeže to Huertovi hodně u dvora zavařili, neboť si neustále stěžovali velmi diplomaticky sestavenými dopisy, které obsahovaly věrohodně znějícími podněty.
    Vídeňský dvůr pak musel několikrát vyslat na místo své komisaře a neustále něco řešit, čímž se stal Huerta problémovým a nepohodlným. Bylo rozhodnuto, že budou Králováci odvádět a dělat jen tolik co museli před Huertou (ten zemřel 1637).
(°°°°°°Příloha č. 5: Staré mapy°°°°°°)
    Další majetkové přesuny a neustálé sváry mezi vrchností a Králováky, listiny císařů se sliby a „nesliby“ jsou dost nepřehledné a taky nudné, proto je vypouštím. 
   V každém případě začala třicetiletá válka, která převrátila svět naruby a rovněž tomuto kraji se nevyhnula. Bitvy, násilí, smrt a nemoci. 
 
Třicetiletá válka.
  Je prokázáno, že vojsko švédského generála Banniera v té době vyplenilo Zwiesel, Cham, Regen a Kötzting. Obyvatelé samot na obou stranách šumavy se bránili tím, že zřizovali kolem usedlostí skryté nástrahy ve formě zakrytých hlubokých děr s naostřenými kůly. Nebo v trávě a klestu schovávali řady vztyčených vidlí či nabroušených kos. Jiní zatarasili kládami a kamením pohodlné cesty. Na cizí vojáky, kteří to museli obejít neznámým lesem, napadaly stoleté kmeny, které před tím sedláci nařízli. Mnozí místní, jako např. Frischové, se zřejmě dokázali aktivně bránit i se zbraní v ruce.
(°°°°°°Příloha č. 6: Frischhof, rodina Frischů, pověst o Frischově dvoře°°°°°°)
    Místní sedláci měli povinnost vojáky ubytovat a živit. Švédové se ale nechovali jako hosté, nýbrž rabovali, kradli a zabíjeli, jak se jim zlíbilo (ostatně úplně podobně se chovala i stavovská vojska). Většina sedláků, sklářů, či hamerníků raději uprchla a málokteří se vrátili - pokud vůbec měli kam se později vrátit. Třicet let je v horách dlouhá doba, opuštěné a vypleněné chalupy spadly a zarostly náletem, sklářské provozy zpustly, rozkradly se a nedaly se už obnovit. Těžko se kraj vzpamatovával a muselo se začínat úplně znovu a jinak.
 
                                        48090802015519.jpg   
                                  Prostý člověk a cizí voják za třicetileté války (fsw.gurroa.cz)
 
O to významnější je fakt, že mnohé místní rodiny tutu dobu přečkali, nebo se po několika letech na místo znovu vrátili (např. rod Frischů - usedlost na místě dnešní farmy Fialů - v údolí žili podle výzkumů potomků rodiny nejméně od roku 1460), dokázali obnovit svůj majetek a dále hospodařit (poválečný odsun 1946 už ale nerozchodili ...) 
   Vzhledem k dlouhodobému válečnému konfliktu a úbytku obyvatel trpělo hospodářství, pobyt vojsk měl velké nároky na potraviny a další vybavení. Byl zakázán vývoz potravin a dalších základních potřeb z Čech. Panovníkovi a vrchnosti se rapidně snížily příjmy z obchodu a daní, tudíž si to chtěli kompenzovat monopolem na sůl, kterou každý potřeboval. Stoupla na ceně tak, že se vyrojili pašeráci, nabízející ji levněji. Tím pádem panovník ustavil sbor „portášů“, pěších i jízdních dozorců, kteří měli hranici hlídat a pašeráctví zamezit. Později byla vytvořena celní mapa (1676) s vyznačením povolených cest a celnic, které měli v merku nejen úředníci, ale rovněž i hordy loupežníků…
  Jediným kladem doby třicetileté války bylo to, že se do Čech spolu s cizinci dostaly brambory, které právě v horských oblastech v budoucnosti hrály obrovskou roli.
   Ale jednou válka přece jen skončila a život šel dál…