Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sklářství na Brčálníku, 18. století

   Bohatství lesů Královského hvozdu vybízelo k těžbě dřeva. Po třicetileté válce vzrostl význam modernějšího sklářství. Sklárny tu byly už dříve, nejstarší patrně v místě Frischmüle (už před třicetiletou válkou). Přišla nová vrchnost (sympatizující s Habsburky) a nové sklářské rodiny z Bavorska (Abelové, v našem údolí Hafenbredlové, Eisnerové).

sklari.jpg

               Práce sklářů na česko-bavorském pomezí v 15.stol. 
             (cestopis Sira Johana Mandevilla – www.kohoutikriz.org) 
 
    Nerostné suroviny v oblasti Železnorudska využívali prý už Keltové. Když ve středověku bylo objeveno zlato na Otavě, Král Jan Lucemburský nařídil hledat i v jiných částech Šumavy. Byl to vlastně první organizovaný geologický průzkum na Šumavě. Vědělo se, že kde je křemen, může být i zlato. Zlato nenašli, ale křemene bylo všude dost. A také vápence, dřeva i divokých horských bystřin. Nic nebránilo začít vyrábět sklo. 
 
   Práce sklářů, žijících v nedostupných horských oblastech, míchajících ve dne i v noci žhavé směsi v prostorách připomínajících peklo, byla obestřena tajemstvím a jakousi vznešeností. Skláři byli ceněni jako umělci.  
 
   Nejvíce skláren vznikalo v 16. a 17. století a neměly to rozhodně jednoduché. Podepsaly se na nich války, jako ta třicetiletá, nebo i pozdější napoleonské války, kdy většina skláren zastavila výrobu, nebo zanikla, přestože se v těchto místech třeba ani nebojovalo. Všichni lidé nižších vrstev byli ožebračováni povinnými válečnými daněmi (peněžními, či naturálními), po celé Evropě, vázla doprava a nesmělo se dodávat do znepřátelených zemí. Hlavně ale lidé zubožení válkou nenakupovali.
    V dnešním Brčálnickém údolí a v jeho nejbližším okolí, bylo několik sklářských hutí. Schválně píši několik, protože i odborníci v tom mají zmatek. O mnohých se dozvídáme jen z krátkých zmínek ve starých listinách bez určení polohy, nebo měl jeden majitel více skláren podobného názvu, či tatáž sklárna změnou majitele změnila jméno, nebo po vytěžení dřeva a surovin změnila i polohu. Přesto je jasné, že i v tomto údolí bývaly významné sklárny vyrábějící především tabulové sklo.
    Asi nejdůležitější sklárnou byly hutě v blízkosti Stornského dvora, který ležel kousek pod dnešními Sruby (tam bylo sklářských provozů více – i někde pod dnešním železničním náspem). Další sklárna byla pod silnicí ze Špičáku na Hojsovku a jmenovala se Fürstenhütte.
  Třetí sklárna byla kdesi na potoce pod Černým jezerem v místě Seehauser (pozdějších Jezerních domků).  
 
   První sklárna v údolí byla v provozu jistě už na začátku sedmnáctého století, ale největší rozmach sklářství tu byl mezi lety 1700 – 1800. Každopádně v roce 1825 prokazatelně nebyla v údolí v provozu už sklárna žádná. Podepsaly se na tom zvyšující se ceny dřeva, zahraniční konkurence a napoleonské války.   
(°°°°°Příloha č.23 : Podrobnosti o sklářství na Brčálníku°°°°°)