Jdi na obsah Jdi na menu
 


Léta socialismu 1948-1989

   Po komunistickém převratu v roce 1948 byla finanční stráž rozpuštěna a ostrahu hranic převzal Sbor národní bezpečnosti. Mnozí příslušníci FS byli z politických důvodů zatčeni, jiní utekli za hranice. Přechodů přes hranice v obou směrech bylo velké množství z politických a konomických důvodů.  

   Po odsunou Němců a uzavření hranice, byly mnohé prázdné usedlosti zbourány a do těch, co zbyly, se nastěhovali noví lidé z různých koutů republiky. Po staletí ustálené poměry a způsob života se zcela změnily.   
    Místo výše jmenovaných německých jmen se objevují pouze jména česká. V celé Hojsovce zůstalo jen několik německých rodin.  
    Z původních usedlostí v Brčálnickém údolí zbyl Frischhof (Zoo farma), ze kterého dodnes stojí původní hlavní obytná a hospodářská budova a stodola, Müllerhanslhof – dnešní rekreační objekt Rudolfovna (hlavní obytný objekt a jeden z hospodářských budov), dále část Tomandlhofu – dnes přestavěná budova hotelu Poustevník a a několik jednotlivých, méně významných domů. (Chladovna, chalupa u Polívků, chalupa rodiny Aschenbrenner a Saller v severní části údolí). Kasárna Sruby dlouho fungovaly v původní podobě, později  po revoluci byly přestavěny a dnes z nich zbyla původní jen polozapuštěná kamenná spodní stavba. Možná jsou v různých chatách zabudovány zbytky starých staveb, protože po většině usedlostí není už ani památky. Zcela zmizel Bartlmichlgütl, Karlův mlýn, Karlhanslhof (tam zbylo torzo stodoly), Modlhof (bohatý dvůr ze kterého pocházelo několik rychtářů – dnes je tam je jen neznatelná zarostlá hromádka kamení), Pflanzerhof, Frischův mlýn, Franzelwofergütl, Stornský statek apod…  

sumava-024.jpg

  Modlhof na začátku 20. století (přepis kroniky M. Ernsta)

     img_0514.jpg       

               Modlhof pár let po válce  (z alba p. Lotte Guggeis)              img_0515.jpg
  Modlhof cca 1969 (z alba p. Lotte Gugeis)

  img_3086.jpg

Modlhof dnes

   Prázdné domy byly cílem různých nenechavců, kteří rabovali, vytrhávali podlahy, či bourali pece, kde hledali cennosti ukryté odsunutými Němci. Do prázdných domů  pak přicházeli noví lidé ze všech koutů republiky. Nevím, jak to bylo přímo tady, ale na jiných místech Šumavy byli první usedlíci ze Slovenska a Ukrajiny, vytržení z kořenů, mnohdy přišli za vidinou snadného zisku majetku. Ničeho si nevážili a když poznali, že horské podmínky, klima a stálý dozor pohraniční stráže nejsou žádnou výhrou tak majetek prodali další vlně osadníků, kteří se tu povětšinou aklimatizovali a o majetek v rámci možností pečovali. Velké zemědělské majetky byly sloučeny a spojeny ve Státní statky – bývalý Frischhof, dnešní farma u Fialů byl kravínem Státních statků Dešenice a v dalších budovách odtud směrem na Hojsovku byl ovčín apod.

 1375962928-3504489-preview1.jpg

(www.esbirky.cz)

  Využívaly se také prázdné stodoly, které později byly strženy nebo padly (např. u Karlhanzlhofu). Byla snaha zničit vše, co připomínalo původní německé obyvatelstvo, počínaje jmény míst, konče vzpomínkami. Na historii ani osudy Němců se nikdo neptal a dokonce to nebylo tehdy ani nijak vhodné, protože místní německé rodiny byly propagandou prezentovány jako protistátní nepřátelské a víceméně i nebezpečné kriminální živly, které bylo nutno odtud zcela vykořenit a zapomenout. Kdo si něco ponechával, nebo jakkoliv se zajímal o „Západní Německo“ se stal režimu podezřelým a byl vystaven možnosti stíhání a kriminálu. Více jak čtyřicet let se tedy o historii a původních obyvatelích nemluvilo. Až několik let po revoluci roku 1989, kdy už byly otevřené hranice, začala nejen hospodářská, ale i kulturní spolupráce mezi oběma stranami hranice. Našli se lidé, kteří začali po historii pátrat. Pamětníci ale povětšinou už nežili, jejich děti často chalupy prodali a noví majitelé vyhodili případné, tehdy staré nepotřebné, dnes historicky zajímavé, doklady minulosti tohoto místa.  
    Výjimkou  a dodnes nevyčerpatelnou pokladnicí informací z historie Hojsovy Stráže je kronika (český přepis starých kronik) pošmistra  Jana Šmída vytvořený po roce 1945 a upravený paní Alexandrou Šatrovou.
  Brčálník byl oproti Špičáku, Železné Rudě, či vlastní Hojsově Stráži, málo známým a navštěvovaným místem (a to i za První republiky), takže se dosud zachovalo i málo starých forografií.
(°°°°°°Příloha č. 45: Staré fotografie°°°°°°)
(°°°°°°Příloha č.48 : Hranice a okolí Brčálníku v letech 1945-1965°°°°°)  http://www.frischwinkl.estranky.cz/clanky/48-hranice-a-okoli-brcalniku-1945-1965/
   Na začátku padesátých let (1951) byla hranice s politicky odlišným a tudíž nepřátelským západním světem uzavřena důmyslným systémem několika pásem plotů s ostnatým drátem a elektrickým proudem, později bylo vysoké napětí nahrazeno elektronickými signálními stěnami a důmyslnou soustavou plotů, strážních stanovišť a dalších technických  prostředků.

883-1-.jpg

   Signální stěna mezi rozvodím a Černým jezerem (www.vojensko.cz)
 
(°°°°°°Příloha č. 51: Hranice a situace v okolí Brčálníku v letech 1965-1989°°°°°°)   
   Socialistická honorace vymýšlela provokační akce jako např. údajné nalezení beden  s kompromitujícími materiály v Černém jezeru apod.
(°°°°°°Příloha č.50:  Poklad v Černém jezeře°°°°°°)
   Mnoha lidem se i přes důkladnou ostrahu hranic podařilo do Německa uprchnout.
(°°°°°°Příloha č. 17: Jak to bylo s Pavlem Bonkem°°°°°°) 
    Na místech starých usedlostí zůstaly dlouho jen opuštěné kamenné hromady. Teprve někdy před rokem 1970 se uvolnila politická vůle a původní stavební parcely, které tehdy převážně  patřily Státním lesům, si mohli lidé koupit a postavit si tam rekreační objekt. Pozemky v blízkosti hranic mohli získat jen režimem prověřené osoby.
 V Železné Rudě, nebo na Špičáku bylo získání pozemku pro „normálního“ politicky neangažovaného člověka prakticky nemožné. Na zastrčeném a turisticky tehdy méně atraktivním Brčálníku to bylo mnohem volnější. Lidé si tu po léta v krásné přírodě budovali a vylepšovali své chatky a chalupy. Bylo to pro ně místo očistného odpočinku o víkendech, dovolených a pro děti prostor nezapomenutelných tajemných a dobrodružných prázdninových her.     Byly postaveny velké rekreační komplexy, jako nynější hotely Fanda, Jana a Poustevník, které provozovaly organizace jako byl např. Svaz družstevních rolníků.

img_0002.jpg

Stavba nové chaty na rujnách Bartlmichlgütlu kolem r. 1970

(°°°°°°Přílona č.53: Hotely Fanda, Jana (Pohádka), Poustevník°°°°°)
(°°°°°°Příloha č. 52: Zajímavosti o lanovkách v okolí°°°°°°)