Jdi na obsah Jdi na menu
 


Formování podoby údolí po třicetileté válce

   Po třicetiletéválce se situace stabilizovala velice pomalu. Začala se formovat podoba údolí – stavět chalupy a usedlosti na místech, které jsou obydleny povětšinou dodnes. O prvních usedlostech, ještě před třicetiletou válkou, jsou neurčité zprávy ve starých urbářích – záznamech o povinnostech poddaných.
    Název Brčálník je chápán jako jméno celé, převážně chatové osady na obou březích Úhlavy. 
   Toto území patřilo kdysi k rychtě Eisenstrass, která měla několik samostatně nazvaných částí. Dnešní osada Brčálník bylo území zvané Frischwinkl a Storn. 
Frischwinkl  byly chalupy na svahu od Úhlavy směrem k Můstku – tedy dnes vše, co je nad tratí – dnes farma, hotel Fanda, Jana(Pohádka) a spousta chat.
Storn nebyl jen statek stejného jména někde pod Sruby, ale překvapivě celý opačný svah od Úhlavy směrem k Černému jezeru. Byl to tedy Stornský dvůr i s mnoha roztroušenými chalupami a sklářskými provozy v místě dnešního železničního náspu, dnešní Rudolfovna, Dakota, a chaty na cestě k elektrárně. Dnes se to zdá trochu nelogické, ale mluvíme o době, kdy tu násep a železnice vůbec nebyla a nebránila tedy nijak průchodu po pěšinách mezi těmito chalupami.
 
10-stary-katastr-prvni-republika-1.jpg 
Zakresleno do mapy ze stránek  www.cuzk.cz
 
10-stary-katastr-prvni-republika-2.jpg
 
   Celkem bylo v údolí prý kolem padesáti domů a usedlostí.
Ve starých matrikáchjsou zapsána po staletí různá popisná čísla a u nich jména (dokola se opakují stále stejná prastará rodová jména – Frisch, Aschenbrenner, Kelnhofer, Oberhofer, Brandl, Linzmeier, Weinfurter, Pflanzer,  Rohrbacher, Seidl...). Tato jména tvořila historii údolí až do konce druhé světové války. 
   Lidé se tu živili zemědělskou činností, převážně chovem krav, prasat a koní, ale rovněž tu byly velké plochy polí a využívaly se lesní plody. Nejdůležitějším zdrojem obživy však byly výrobní provozy, především sklárny, ve kterých pracovali na „plný úvazek“ muži a odrostlejší děti. Domácnost, děti, pole a dobytek  - to všechno měly na starosti ženy – těžko si to dnes představit…
(°°°°°Příloha č. 15 : Co se v údolí pěstovalo, chovalo a také jedlo°°°°°)
   Úhlava, s tehdejším krásným jménem Angel, a její přítoky, byly pro tehdejší obyvatele nepostradatelné. Dnes potoky chápeme jen jako zdroj vody k pití vaření a mytí, nebo jako nedílnou součást přírody. Tehdy to byl výrobní prostředek a zdroj obživy, o který se byli sedláci schopni soudit až ve Vídni. Každý malý potůček, měl velkou cenu, oblast je dodnes protkaná starými povrchovými i podzemními kanály, funkčními i zasypanými náhony a vodními přivaděči.
   Říkalo se, že “Úhlava nemá přítoky, to si jen mlynáři přepouští vodu…” . Voda poháněla mlýny, pily, potřebovaly ji sklárny a v neposlední řadě v ní lovili ryby. Potoky jsou tu malé a vody nebylo dost. 
   Do určité doby využívali sedláci vodu na svých pozemcích s jednotným právem vodním i rybářským. Pak ale se obě práva oddělila (za obojí se platily daně) a začaly spory. Dle rozsudku bystřické vrchnosti, vydaného na základě nějakých svědeckých výpovědí o zarybnění, museli rybnou daň platit majitelé horních pozemků pod Stornem (kde ryby v malých potocích nebyly), kdežto dole pod dnešní tratí, platit nemuseli a přesto ryby měli – nedivím se, že se stále hádali.
(°°°°°°Příloha č. 30 Úhlava a její přítoky, spory o vodu°°°°°°)
 
Číslování domů.
   Usedlosti měly odjakživa, i před třicetiletou válkou, jméno “po domě” – podle některého majitele, což s různými změnami vydrželo až do r. 1946.  
  Číslování domů nařídila Marie Terezie v roce 1770. V naší oblasti se začalo číslovat v roce 1785 a to je datum, kdy máme prvně přesný přehled, které usedlosti tady už v té době stály. Zpočátku nemělo charakter trvalého označení, ale pořadového čísla v konkrétním soupise.   Číslování prováděli vojáci, kteří systematicky procházeli obec a postupně popisovali domy, obvykle křídou na vrata a zapisovali zápis. Začínalo se obvykle nejdůležitější budovou, zpravidla veřejnou budovou (panské sídlo, fara, rychta, nejbohatší usedlost). 
  Podle starého číslování v v okolí Brčálníku (tehdy Frischwinklu) lze tedy přesně usuzovat, kudy ti vojáci šli. Přišli od Železné Rudy a postupovali číslováním od Strornských skláren, Buchenschneidergütlu (perníková ch.) dál Kressengütlu, Frischmühlu, Frischhofu, Tomandlhofu, Pflanzerhofu, Modlhofu(tedy přibližně dnešní penzion Pohádka.
Pak to vzali při Úhlavě zpět k Stockgütlu (Dakota), Müllerhanzlhofu (Rudolfovna) a pak pokračovali směrem k dnešní elektrárně kolem Barlmichlgütlu, Schröderhofu, údolím kolem chalup směrem na hamerský Kreuzwinkl, na statky pod Ostrý. Pak zpátky kolem dnešního Hojsovského nádraží do hlavní části osady a loukami směrem k Prenetu a zpět dolu k dnešní hlavní silnici.

a-002.jpg

Postup vojska při číslování domů 1785 (zakresleno do mapy převzaté z přepisu kroniky M Ernsta).Čísla v této mapě jsou už ta nová po 1886 (rozsah osídlení cca 1940)

 Zavedením pozemkových knih po roce 1884 se přidávala orientační čísla (ve městech) a na vsích zůstávala původní čísla, nebo došlo k celkovému přečíslování (jako v Hojsovce a Hamrech po r. 1886).
 
Usedlosti a domy v tomto údolí
   V údolí stály původní staré královácké dvorce a mimo to vznikaly nové usedlosti a chalupy odkoupením pozemků, nebo chalupy a provozy na pozemcích vrchnosti  (hlavně na stráni kolem Stornu, či dole pod dnešní elektrárnou). Nově usazení obyvatelé nebyli svobodnými sedláky, ani příslušníky vrchnosti a vznikaly už tedy zde jakési „třídní rozdíly“.
   Podle Šmídova přepisu kroniky měla původní královácká sídla v názvu koncovku –hof (dvůr). Domy postavené cizím člověkem (prodané, či pronajaté jinému, než příslušníku rodu) na pozemku nějaké této usedlosti měly koncovku –gütl. Domky stavěné na pozemku usedlosti pro čeleď či deputátníky měly koncovku häusel.
  Ale popravdě je v tom zmatek, nebo to způsobuje nedostatek informací. Majitelé se střídali, názvy se měnily…
  
 Mnohdy, nebo vlastně prakticky ve všech případech, stojí dnešní chalupy a chaty na místech, kde už kdysi cosi stálo (po válce se smělo stavět jen na starých stavebních parcelách, ne jinde). Osídlení bývalo o hodně hustší. Až do roku 1939 bylo údolí intenzivně zemědělsky a lesnicky využíváno, nebyla tu žádná chráněná oblat, přesto si tu lidé krajinu nezdecimovali. Je tu také množství míst kde po původních domech není už ani památky, nebo jen zbytky kamenných zdí dnes trčí uprostřed lesa.
(°°°°°°Příloha č. 5: Staré mapy°°°°°°)
 
Frischhof.
   Usedlost ležela na místě dnešní farmy U Fialů nad tratí. Podle záznamů tam bylo osídlení už v roce 1400 a bylo to nejstaší obydlené místo. Původně stejný majitel (rod Frischů) vlastnil i další usedlosti, které později dostaly jméno Pflanzerhof a Tomandlhof. Ke dvoru patřily louky a potoky až někam pod Pancíř podle starého německého práva „jak se koule valí a voda řine“. Usedlost je spojena se jmény Frisch a Kelnhofer.
Podrobněji (°°°°°°Příloha č. 6: Frischhof,  rodina Frischů, pověst o Frischově dvoře°°°°°°)
 
Tomandlhof.
   Pozůstatkem tohoto dvora je vlastně jeden starý dům nad tratí – dnes přestavěn na hotel Poustevník a chalupa naproti přes cestu. Jak je výše uvedeno, dvůr patřil před třicetiletou válkou rodu Frischů (min. od 1660). Pak ale Frischové na pár let odešli z údolí a usedlost přišla jiným majitelům. Usedlost je spojena se jmény Rohrbacher, Linzmeier a Zelzer.
Podrobněji (°°°°°Příloha č.9: Tomandlhof °°°°°) 
 
Pflanzerhof.
   Usedlost stála za Tomandlhofem dole u potoka směrem na Hojsovu Stráž. Ještě po válce tam pod cestou stál poměrně velký obytný dům v patře s vikýřem obráceným směrem k Můstku. Proti němu stála zděná kaple. Snad ke statku patřil i nějaký domek, na jehož místě je dnes chata vysoko nad cestou. (osídleno min. od 1660)
Usedlost je spojena se jmény Pflanzer a Kelnhofer.
Podrobněji (°°°°°Příloha č. 10: Pflanzerhof°°°°°)
 
Modlhof  (Motlhof).
    Usedlost ležela nad rozcestím silnice směřující na Hojsovku a k chatám nad tratí když se jde k elektrárně (rozcestí pod dnešním penzionem Pohádka). Ještě po druhé světové válce tam stála stodola, možná spíše nějakýpolo obytný hospodářský objekt.
   Modlhof byla další velmi stará usedlost existující už před třicetiletou válkou. Je spojena se jmény majitelů Weinfurter, Oberhofer a Wastl. Usedlost kdysi mohla být bohatá a výstavná, protože z ní pocházeli v průběhu času rychtáři rychty Eisenstrass a později i starosta.  (osídleno min. od 1630)
Podrobněji (°°°°°Příloha č.11 : Modlhof°°°°°)
 
Stammhof  - Bartlmichlgütl
   Před třicetiletou válkou stával na tomto místě  svahu směrem k Černému jezeru jeden jediný svobodný dvůr – „lesní sídlo“ - Stammhof, který se později rozdělil na Müllerhanzlhof (Rudolfovna), Bartlmichlgütl (chat směrem k elektrárně) a později i Schröderhof (ještě dále k elektrárně - zbouráno). Osídleno min. od 1660.
   Původně byl zapsán v zemských deskách jako „Waldbezitz“ (lesní sídlo). Až od roku 1676 nesl jméno Stammhof. Usedlost je spojena především s rodem Aschenbrenner. A další zajímavostí je, že tu dnes stojí naše chata .
Více (°°°°°Příloha č.12 : Bartlmichlgütl°°°°°)  
 
Müllerhanslhof 
   Usedlost bývala na místě dnešní Rudolfovny.Osídleno min od 1660. 
Původně se usedlost jmenovala Seewaldgütl a vlastnil ji Peter Seewaldt, jinak řečený Storn Peter (1666). Usedlost je spojena se jmény majitelů Frisch a Kellnhofer a byla později prodána vrchností Hohenzöllern.
Po válce to bylo rekreační středisko Škodovky.    
Podrobněji (°°°°°Příloha č.13: Müllerhanslhof°°°°°)
(°°°°°Příloha č. 14: Pečení chleba ve venkovních pecích°°°°°)
(°°°°°Příloha č.17: Jak to bylo s Pavlem Bonkem°°°°°)
(°°°°°°Příloha č. 16: Zvířata na Rudolfovně°°°°°°)
 
Schröderhof
   Stál v zátočině asi na půli cesty mezi elektrárnou a první chatou, co se nachází směrem k Rudolfovně. Dnes nenalezneme ani náznak, že tu kdy něco bylo. Přibližně na tomto místě je dnes dřevěný turistický přístřešek. Osídleno od cca 1700. Usedlost je spojena se jmény Schröder a Pscheidt.
 (°°°°°Příloha č. 18: Schröderhof°°°°°)
 
Karlhanslhof
   Tahle velká usedlost stála nad dnešní tratí, kousek od elektrárny, kde je dnes skupinka chat a kamenné torzo stodoly. Statek s pozemky byl oddělen od usedlosti Karlhof, který se nacházel  nahoře směrem na Hojsovku .K usedlosti patřil i Karlův mlýn, kde bývala i pila. Tento díl musel majitel později prodat továrně v Hamrech, protože přišel o vodní práva. Osídleno prokazatelně od 1698. Usedlosti jsou spojeny se jmény Brandl a Linzmeyer.
(°°°°°Příloha č. 19: Karlhanslhof a Karlmühl°°°°°)
(°°°°°Příloha č. 21: Továrna a elektrárna Gustavshal, vodní díla°°°°°) 
 
Karlhof a Zelzerhof
   Usedlosti ležely na kopci nad elektrárnou směrem na Hojsovku. Jsou už trochu mimo údolí, ale je to tak překrásné místo, že jsem ho sem musela zařadit. Na Karlhofu hospodařili po celou dobu Brandlové, na Zelzerhofu rod Zelzer. Osídleno min. od 1630.
(°°°°°°příloha č.20: Karlhof a Zelzerhof°°°°°°)
 
Stornhof 
   Název Storn je jeden ze dvou nejstarších názvů, které se v historických mapách objevují (spolu s názvem Höllwinkel, což může být oblast kolem Frischhofu), tudíž je pravděpodobné, že je to také jedno z nejstarších osídlených míst v údolí. Také je možné, že se tímto názvem, tak jako i později, mínila celá oblast kolem dnešní Rudolfovny, ne -  ten statek, co byl pod Sruby. Ten mohle tak být nazván přeneseně. Je to pravděpodobné o posdle jména prvního majitele  Müllerhanzlhofu.Tedy by to odpovídalo tomu, že v nejstarších dobách tady byla dvě osídlená místa kolem dnešní farly Fialů a kolem dnešní Rudolfovny.
   Jméno Storn se později spíše připisuje rozsáhlejšímu areálu složenému z větších a menších domků, sklářských a jiných provozů, který kdysi stával v louce pod dnešními Sruby. Od roku 1750 tam bylo kromě č. p. 1 (26) ještě dalších sedm čísel popisných. Nejednalo se tedy o královácký dvorec. Tento areál vlastnily svobodné sklářské rody Eysner a Hafenbredl.
   Stejně tak jako spousta jiných objektů v údolí přešel i stornský statek do rukou vrchnosti Hohenzollernské, tj. mimo jiné patřil i rumunskému králi.   I když je od druhé světové války objekt zbourán, na rozdíl od jiných míst spousta lidí věděla, „že tam něco bylo“, což rovněž napovídá o jeho důležitosti.
(°°°°°°Příloha č. 22: Stornhof°°°°°°)
(°°°°°Příloha č.24: Hohenzollernská vrchnost, aneb jak kus Brčálníku spoluvlastnil rumunský král °°°°°)
(°°°°°Příloha č. 23: Podrobnosti o sklářství na Brčálníku°°°°°)
 
             erby-rodu-v-hojsove-strazi-2.jpg
              Erby místních rodů (z přepiu kronik M. Ernsta)
          Pravý Frischů je trochu jiný - viz příloha Frischhof
        erby-rodu-v-hojsove-strazi.jpg 
 
Další usedlosti a chalupy postavené v údolí před první světovou válkou a dříve:
 
 
Stockgütl.
   Stockgütl byla další velká usedlost na místě, kde jsou dnes zbytky základů skautské základny Dakota. Usedlost je spojena se jmény majitelů Hellinger a Kelnhofer. Osídleno min od 1690.
(°°°°°°Příloha č. 25: Stockgütl°°°°°)
(°°°°°°Příloha č. 26: Dakota°°°°°)
(°°°°°°Příloha č. 27: Úmrlčí prkna°°°°°°)
 
Buchenschneidergütl.
   Byl to statek na místě „Perníkové chaloupky“ na půli cesty od Rudolfovny k farmě. Dříve tam stál Pucher (buchar) neboli drtič na křemen pro stornský sklářský provoz (min. od 1750). Usedlost je spojena se jménem Schröder a Bachal.
(°°°°°Příloha č. 28: Buchenschneidergütl°°°°°)
 
Franzwofergütl.
  Jinak také Kresengütl, Erlgütl, Zettlhof stál za dnešním železničním propustkem když se jde od farmy směrem ke Srubům. Původně patřil k Frischhofu. Hospodařili tam rodiny jménem Frisch, Zettl, Wudy a Kress. Osídleno min. od 1690.
°°°°Příloha č. 8: Franzwofergütl°°°°°°)
 
Frischmühl
  U potoka pod farmou u Fialů. Původně byla usedlost součástí majetku Frischhofu, ale později byla oddělena. Na tomto místě byla patrně nejstarší místní sklárna. Později tu byl nejen mlýn, ale celé zemědělské hospodářství, kovárna a hospoda, která je připomínána i po druhé světové válce. Hospodařil zde rod Frischů. Osídleno min. od 1613.
(°°°°°°Příloha 7: Frischmühl°°°°°°)
(°°°°°°Příloha č.30: Úhlava a její přítoky, spory o vodu°°°°°°)
 
Karlmühl
   Nebo také Kohlmühl. Stál na místě dnešních chat nad elektrárnou. Byl to významný mlýn, který existoval i za První republiky a byla tam rovněž i pila. Patřil původně k Karlhanslhofu. Majitelem byl rod Linzmeier. Osídleno min od 1698.
(°°°°°Příloha č. 19: Karlhanslhof a Karlmühl°°°°°)
(°°°°°Příloha č. 21: Továrna a elektrárna Gustavshal, vodní díla°°°°°) 
 
   Osmnácté století se zdálo být takovou relativně klidnou dobou, kdy prosperovaly sklárny a bohatly usedlosti i celé rychty.
   V údolí byla spousta dalších chalup a stodol, které patřily k jednotlivým usedlostem a které využívala čeleď, nebo dřevaři. Mnohé se znovu obnovovaly na starých místech, nebo se prostě nechaly padnout a stavělo se jinde. Hodně nových chalup s hospod vzniklo na konci devatenáctého století u silnic v souvislosti s rozvojem turistiky, nebo později za První republiky.
 
privilegia.jpg
Soupis a stvrzení králováckých provilegií od Marie Terezie
(www.kohoutikriz.org)